V rámci Dnů maďarské kultury a současně v rámci festivalu Khamoro byla v Maďarském kulturním středisku v Praze pronesena přednáška na téma, které je v titulku tohoto článku. Stalo se tak z úst pana Csaba Prónaie dne 25. května v 11.00 hod. Pan Csaba je pracovník maďarské Akademie věd.

Na přednášku jsem byl velmi zvědav, protože odpověď na otázku v záhlaví, zejména z úst vědeckého pracovníka, byla by pro mne nesmírně cennou informací. Odpovědi se mi bohužel nedostalo. Za to jsem se dověděl jiné věci, podtržené mým úžasem. Ještě že v sále bylo asi jen dvacet lidí, a to i s organizátory. Ani jsem netušil, že uprostřed Khamora, v dnešní době a ještě z úst vědce, uslyším něco takového. Posuďte sami:
„Cikány nelze považovat za jediný národ. Jsou mezi nimi Romové, Sintové, Kále, Kalderaši, Lovarové apod. Tyto skupiny nepředstavují homogenní společenství, nemají jedinou kulturu. Jejich společným znakem je jedině vztahování k okolí, to je jejich základní charakteristika. Sintové nejsou Romové. Bez Romů nejsou gadžové. Romové se ve svém jazyku nazývají různě. Je otázkou, zda vede cesta od světa Cikánů k vědeckým kategoriím? Dřívější představy o Cikánech jsou rozbourány!“
Nemohlo být pochyb. Překladem z maďarštiny do češtiny mohlo dojít k drobným posunům. To, co je zaznamenáno kurzívou, však bylo řečeno. Nedůslednost v používání termínů Romové – Cikáni je z úst přednášejícího, a byla zřetelná i v maďarštině. Řekl bych, že slovo Rom bylo používáno mimoděk a jaksi nepatřičně. Ostatně i slovo Cikán, proti němuž nemusí každý protestovat, připouštím, je-li psáno s velkým písmenem na začátku, bylo psáno v názvu přednášky oficiálně písmenem malým (v titulku je napsáno podle skutečnosti).
Co k tomu říci?
Jen dvě poznámky. Jako obvykle v takovýchto pseudovědeckých výlevech nebyla ani slovem zmíněna romština jako zřetelný doprovodný znak všech romských skupin.
Khamoro je výsostný svátek romské kultury a každým rokem shromažďuje jiné a další skupiny romských umělců z celého světa. Skvělý doklad o společné kultuře! To v Maďarském kulturním středisku nevědí? Nebo to bylo míněno jako provokace? Nevěřím. Šlo spíše o hloupost!
Korunu všemu nasadila paní Katalin Kállai, komisařka pro romské záležitosti ministerstva národního kulturního dědictví, která v rozpacích převedla řeč na docela primitivní rovinu v tom smyslu, že přece jen je dobré Romy vnímat také pozitivně a v programech, které tuto převýchovu mají za své poslání (tak jsem tomu rozuměl) a jsou příslibem do budoucna.
Další diskuze nebyla připuštěna! V rozpacích, co si o tom myslet, jsem opustil sál, abych v dalších programech Khamora nasával do sebe něco zásadně jiného. Holt, doba je pořád plná nečekaných zvratů. Teorie popírá praxi, nebo je to naopak? Teď už nevím…

Karel Holomek