Po Egypťanech a Indech, Řecích a Římanech, Teutonech a Mongolech je černoch něco jako sedmý syn, zrozený za oponou a obdařený věšteckým pohledem na tento americký svět – svět, který mu neposkytuje žádné skutečné sebeuvědomění, protože mu dovoluje vidět sebe sama pouze prostřednictvím poznání tohoto jiného světa. Je to divný pocit, tohle dvojí vědomí, kdy člověk cítí, jak se sám na sebe dívá očima ostatních, jak svou duši měří metrem okolního světa, jenž na ni shlíží s pobaveným opovržením a útrpností. Této rozdvojenosti se nelze nikdy zbavit – Američan, černoch; dvě duše, dvojí myšlení; dva nesmiřitelné zápasy; dva nepřátelské ideály v jednom tmavém těle, jež jedině díky své zaryté houževnatosti odolává úplnému rozpolcení.
Dějiny amerického černocha jsou dějinami tohoto boje – této snahy dosáhnout sebeuvědomělé dospělosti a skloubit tuto dvojakost osobnosti v jedinou dokonalejší a pravdivější lidskou bytost.

W. E. Burghardt Du Bois
(1868–1963)
Úryvek z eseje O našem duchovním boji (1903)

Velká část Du Boisovy literární činnosti měla praktické zaměření; propagandistická byla i jeho díla beletristická. Literárním skvostem zůstává první esejistická sbírka Duše černého lidu (1903), v níž účinně spojil přesnost vědecké argumentace se stylem poetickým, biblickým. Útlá knížka, z níž pochází i esej O našem duchovním boji, poprvé formulovala myšlenky, pro něž do té doby ve vědomí černých Američanů neexistovala slova, a byla, jistě i z tohoto důvodu, dobovým jižanským tiskem označena za buřičskou a nebezpečnou.

(jk)