Jako člen Rady vlády pro záležitosti romské komunity a jako její druhý místopředseda jsem povinen se vyjádřit ke shora zmíněnému prohlášení.
Kritika v prohlášení je na místě a lze ji přijmout i jako hodnocení současného stavu. Otázka zní, kam kritika směřuje a zda jsou z ní činěny správné a přijatelné závěry.
To není v prohlášení zcela zřetelné, prohlášení je velmi neadresné a neurčité.

Lze jen stěží mluvit o neefektivnosti vynaložených prostředků, když ani není známo, kolik jich na romské programy bylo vynaloženo a nikde není rozbor, zda jde o prostředky malé či velké, dostačující či nedostačující. To lze také stěží říci, když jsme nikdy nestanovili konkrétní cíle daných programů v blízké i vzdálené budoucnosti. Tak se můžeme jen dohadovat, jestli úsilí bylo neefektivní, nebo bylo dosaženo maximálně možného efektu za dané situace.
V každém případě lze souhlasit, že situace v romské pospolitosti není utěšená a že je třeba ji v co nejkratší možné době zlepšit. Je to kritika celé společnosti a vlády jako exekutivní složky realizace cílů vládních programů. Program integrace Romů do společnosti je vládní program. Rada vlády pro záležitosti romské komunity je jen jedním z článků řetězce, tímto programem se zabývající. Článkem zdaleka ne nejdůležitějším, jehož ambice nelze přeceňovat. Je pouhým poradním orgánem vlády!
Příslušné instituce se nepochybně zabývají hodnocením plnění programů, o využití financí ani nemluvě. Není pochyb, že i tady lze hodně co zlepšovat. Po pravdě však řečeno spíše ve prospěch těch, kteří aktivně a prokazatelně pracují v těchto programech s Romy, pro Romy a tím i pro společnost. Názory státních institucí a samospráv zejména, se v tomto směru v diskuzi s Romy někdy i zásadně liší a tento stav je nutno překonat.
Nikoliv však tak, jak navrhuje romský parlament a Grémium, což fakticky znamená likvidaci romského nevládního sektoru, který je vlastně jedním z mála výdobytků dosažených ve všech protivenstvích doby. Kdyby tyto programy byly zastaveny po dobu revizí, proti nimž nikdo nic nemá, pak by to znamenalo zkázu, destrukci. V té já řešení nevidím.
Ubezpečuji všechny kritiky, že je v mých silách dostat na program nejbližšího jednání Rady vlády i kritické připomínky a činit z nich konkrétní návrhy směřující ke zlepšení situace. Jen stěží lze očekávat více, pokud autority nesplní to, co mají v programu nebo se o to aspoň nepokusí. Destrukčním návrhům však zcela jistě nikdo rozumný podléhat nebude.

Karel Holomek