|
Kde se ukrývá romský Jungmann? IV
(Romaňi čhib, Karlova Univerzita, Praha)
Češi byli tři sta let pod nadvládou německých Habsburků. Oficiálním jazykem v Čechách byla němčina. V „amtech“ (na úřadech) se mluvilo německy. Němčina pohlcovala a dusila češtinu, češtinou se opovrhovalo. Počátkem devatenáctého století mluvil česky jen nevzdělaný vesnický lid a chudí lidé ve městech. Kdo byl jen trochu vzdělanější, mluvil německy. Vždyť i velcí Češi, jako byla Božena Němcová nebo Josef Dobrovský, se naučili česky teprve v dospělosti. Doma je vychovávali poněmecku. A významný český historik František Palacký vyrůstal v rodině, kde se mluvilo více německy než česky.
Ale před dvěma sty lety si stále více Čechů uvědomovalo, že by bylo vhodné se vymanit z německé nadvlády. Že si chtějí najít místo mezi ostatními národy. A co činilo z Čechů Čechy? Mimo jiné jazyk. A tak se čeština stala standardou, symbolem národnosti – i když jak jsme řekli – hodně českých intelektuálů už česky neumělo.
Ale tehdejší čeština byla přeplněná německými výrazy (šnuptychl, lajntuch, tištuch, vinšuju, luft…). Pro mnoho věcí, o kterých bylo třeba mluvit, chyběly české výrazy. V češtině bylo tolik „lexikálních mezer“, jako je dnes v romštině.
Ale jazyk (každý jazyk!) je živý organismus. Jazyk je dynamický systém. Každý jazyk na světě má své specifické nástroje, kterými lze tvořit nová slova. Na začátku devatenáctého století žili velcí čeští lingvisté, kteří dokázali vytvořit krásná nová slova (neologismy). Nejvýznamnějším z nich byl Josef Jungmann (1774–1847). Jemu mohou Češi poděkovat za stovky českých slov, například:
poznatek, soustava, názor, vzduch, vteřina, průzračný, odstín, časopis, nerost, rostlina, podstatné jméno, přízvuk, podmět, časování, výjev, úsvit, trojúhelník, krysa, ozvěna, cestopis, dějství, savec, sloka a další a další.
Kdo z Čechů dnes ví, že slovo vzduch nebo názor není „od Boha“, ale od Jungmanna?
Na počátku devatenáctého století byly před českým národem dvě cesty: buď si adoptovat němčinu, a češtinu nechat zaniknout, nebo obohatit a rozvíjet češtinu tak, aby byla schopná vyjádřit všechno, o čem je třeba hovořit v moderní sociální, kulturní i politické situaci.
Podobně dvě cesty jsou dnes před Romy. Kterou z nich si Romové vyberou? Dej Bože, aby si vybrali tu cestu, která se otevírá krásnému, prastarému romskému jazyku.
pokračování příště
|