I tento rok se na Mezinárodní den Romů 8. dubna, kdy jsme se modlili v Letech u Písku, spustil silný déšť. Ano, i tento rok nebe plakalo.

O Letech toho bylo napsáno i řečeno již mnoho, o to méně toho bylo ovšem uděláno. No, jedno je jasné: je to ostuda této země. Ovšem daleko smutnější je lhostejnost většiny Romů. Hlavní hřích, a to píši zcela otevřeně, totiž nesou na svých bedrech právě Romové. Nebyli jsme schopni být zcela jednotní a rázně zakročit proti zneuctění památky našich soukmenovců. A tak kvůli lhostejnosti a nezájmu většiny Romů je stále možné, že 60 let po válce tam ten prasečák stále stojí a věřím, že i dobře prosperuje. Reklamy má ostatně dost.
Výstižné také je, že hlava státu vše zlehčuje a z jejího posledního vyjádření jasně plyne, že v Letech byl vlastně jen jakýsi pionýrský tábor pro „nemakačenka“. Těch pár stovek umučených bylo asi jen několik obětí tamního pionýrského zacházení. Není na škodu také připomenout, že pionýrskými vedoucími tam byli čeští četníci. Jen tak mimochodem.
Postoj pravoslavné církve – a já věřím, že i všech Romů – je zcela jasný a nekompromisní. Návrhy o tom, že náklady, které by vznikly při odstraňování prasečáku, se mají použít raději na vzdělávání mladých Romů, jsou zcela matoucí a nemístné. Neb já o koze, a ty o voze. Závěr musí být zcela jasný: odstranit co nejdříve tu ostudu a vzdát čest umučeným dětem, ženám a mužům. Věčná paměť!

presbyter David Dudáš,
romský pravoslavný kněz, Rokycany