Obyvatelé Brna vnímají romskou otázku velmi intenzivně a vědí, že problémy byly, jsou a budou. A právě teď, krátce po volbách, je nejvhodnější chvíle k zamyšlení, jakým směrem půjde další vývoj v řešení této problematiky. Stagnace není možná, ignorování romské otázky totiž znamená další propad, prohlubování problémů a nárůst překážek. Podívejme se tedy, jak Romové žijí a co prožívají.

Očima samotných Romů
Drtivá většina z nás patří mezi dlouhodobě nezaměstnané a závislé na sociálních dávkách. Najít práci v dnešní době je obtížné, obzvlášť pro ty, kteří nemají vzdělání a kvalifikaci. Záleží také na tom, jak člověk vypadá. Když si najde práci, tak jen málo placenou. I těchto příležitostí je však čím dál méně, a proto si Romové občas najdou práci „načerno“. Není to zločin, ani hřích, jen zoufalá snaha vymanit se z trvalé chudoby a vylepšit si na chvíli rodinný rozpočet či zaplatit dluhy. Na takovouto situaci se však nehledí z tohoto úhlu pohledu. Romové jsou obviňováni z podvodů a z okrádání státu, ale už nikdo nevidí, že zaměstnavatel okrádá stát tím, že za ně neodvádí daně, neplatí zdravotní a sociální pojištění. Rodinná sounáležitost, to jsou zákony, které velí. U Romů je běžné poskytnout střechu na hlavou příbuzným, kteří byli vystěhováni z bytu jako neplatiči, anebo jen proto, že se majitel domu rozhodl pronajmout byt někomu jinému. Sociální odbory jim nepomohou a na ulici zůstat také nemohou. Jedinou záchranou je půjčka, kterou od žádné banky nedostanou, protože ze sociálních dávek nemohou půjčku splácet. A tak Romové mohou požádat o půjčku pouze romského lichváře, ten jediný vždycky a rád „pomůže“.
Velkou radostí, bohatstvím a nadějí Romů jsou jejich děti, stejně jako u českých rodičů. Ale přece jen je tu v něčem rozdíl. Ve škole jim sice říkají, co je správné a jak se má žít, doma ale romské děti jsou jinak vychovávány v romském prostředí s jinou kulturou, s jinými hodnotami a žijí úplně jinak.
A jak to vidí většinová společnost?
Romům práce nevoní. Raději jsou na sociálních dávkách, proto mají tolik času vysedávat v hospodách a hrát na automatech. Všichni bydlí pohromadě, někdy se vejde i patnáct lidí do jednopokojového bytu. Pracují „načerno“ a ještě chodí žebrat na sociálku. Někteří z nich jsou hodní, slušní a čistotní, ale většina z nich je pravý opak. Vůbec se nestarají o děti. Ty chodí za školu, flákají se po městě, učí se krást, mají zkušenosti s drogami, jsou hluční, agresivní a nepřizpůsobiví. Nechceme mít Romy za sousedy, nechceme s nimi bydlet. Je s nimi jen potíž, dělají problémy, jejich odlišnost nám vadí.
Další úhel pozorování
Koncepce rozvoje sociální pomoci v městě Brně pro období 2001-2004, která byla vypracována Odborem sociální péče Magistrátu města Brna, popisuje současnou situaci Romů v Brně. Tam se dočtete mimo jiné i to, že „romská problematika je problémem komplexním, propojení těchto problémů je tak silné, že není možné některý z nich označit za dominantní.“ Podobné jsou i závěry studie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Sociálně potřební v romské menšině, kde Imrich Vašečka velice výstižně nazývá tento problém „problémem zablokovaných rozvojových šancí pro romskou menšinu“. Pracovní materiál Lichva v romské komunitě, který byl vypracován na pokyn republikového výboru pro prevenci kriminality Ministerstva vnitra ČR, popisuje příčiny lichvy a navrhuje jisté kroky k řešení. V závěru se uvádí, že řešení by bylo v pozdvižení ohrožených skupin obyvatel z ekonomicko-sociálního dna. Mohu si vše prostudovat a poučit se. Jistě by to byl celkem správný krok, ale je to opravdu to nejdůležitější, co právě teď potřebujeme? Asi nám to nebude nic platné, pokud nejsme ochotni naslouchat, pochopit a pomáhat. Romové pomoc společnosti potřebují, protože oni sami mají jen velmi málo možností něco podstatného změnit. Půjde o to, aby kompetentní osoby promýšlely každý krok a každé své rozhodnutí do důsledků. Je třeba si uvědomit, že argumenty o tržní ekonomice jsou v tomto případě pouhou výmluvou. Nelze stále poukazovat na to, že si Romové všechno zavinili sami, není to pravda. Možná, že právě teď, po volbách, nastává čas, kdy můžeme společně mnohé změnit k lepšímu. Začněme třeba tím, že zvolíme ten správný úhel pohledu.
Helena Krištofová
romská poradkyně Magistrátu města Brna