Dědictví
můj děda byl vojcl z karolíny
druhej garveyoval v lakewoodu
kázali o rase & úspěchu
o barvě & majetku/
nikdo mi neřekl o měsíci

táta mluvil o jazzu, máma o křesťanství
mý sestry/ my
jsme věčně mluvili & mluvili
ticho ani náhodou
stromy, to byly prestiž & prachy

oblíbila jsem si mlhu/
měsíc mne i dnes udivuje

Ntozake Shangeová (1948)

Od roku 1976 se vyslovuje jméno této básnířky, dramatičky, herečky a tanečnice v literárním i divadelním světě s rostoucím uznáním. Tehdy se objevila na Brodwayi její zcela originálně koncipovaná choreobáseň Barevným dívkám, co uvažovaly o sebevraždě, když stačí pomyslet na duhu, která byla poprvé uvedena dva roky před tím v malém baru v kalifornském Berkeley. Dodneška napsala a inscenovala Shangeová sama či ve spolupráci několik dalších úspěšných divadelních scénářů. Silně cítěné feministické názory dodávají autorčině tvorbě specifický tón. Úvahy a verše publikovala knižně pod názvem Roztřepené konce (1978).