(Romaňi čhib, Karlova univerzita, Praha) (V.)
V minulém čísle jsme mluvili o tom, jak čeština před dvěma sty lety téměř zanikla. Češi byli podrobeni Habsburkům. V politice, v administrativě, v kultuře – všude vládla němčina. Česky – to znamená různými českými dialekty – se mluvilo na vesnicích. Teprve když se Češi rozhodli, že chtějí zůstat Čechy, začali češtinu křísit. Hovořili jsme o Jungmannovi a o stovkách nových slov, která vytvořil. Kolik Čechů ví, že třeba slova vzduch, názor, časopis, vteřina, rostlina a další a další nejsou od Boha, ale od Jungmanna.

Vědci se domnívají, že dnešní čeština obsahuje 250 000 slov. Devítidílný Příruční slovník jazyka českého (lingvisté ho sestavili v letech 1935–1957) obsahuje 192 908 slov.
Myslíte si, že každý Čech – ať je sebevzdělanější – všechna tato slova zná? Kdepak! Odhaduje se, že když člověk mluví, užívá 3000 až 10 000 slov. Průměrný počet je tedy 5000 slov, která dospělý člověk užívá aktivně. Pasivně může rozumět pětkrát více slovům: 25 000 až 30 000. To je pouze 8 až 10 procent celé slovní zásoby jeho etnického jazyka.
Podobná situace je i v jiných jazycích, které mají literární tradici: v angličtině, francouzštině, ruštině, španělštině, slovenštině a dalších. Lingvisté se domnívají, že literární jazyk – a to jakýkoli – obsahuje zhruba 200 000 slov. Ale jak už bylo řečeno: není na světě člověk, který by všechna slova svého vlastního mateřského jazyka znal.
Na světě vyšlo množství romských slovníků. Mnoho romských dialektů bylo analyzováno a odborníci nashromáždili jejich lexikální (slovní) bohatství do slovníků. U nás vyšel Romsko-český a česko-romský kapesní slovník (Praha 1991). Autorky (Hübschmannová, Šebková, Žigová) zařadily do slovníku slova, která posbíraly na Slovensku a v Čechách mezi Romy hovořícími tak zvanou slovenskou romštinou. Třebaže ve slovníku není dvě stě tisíc slov jako ve zmíněném devítidílném slovníku českém, najdou se i v romsko-českém slovníku slova, kterým ne každý Rom rozumí. Některým slovům rozumějí jenom staří Romové (archaismům), některá slova znají pouze Romové od Humenného, jiná jen Romové od Prešova nebo od Popradu (dialektismy), „nová slova“ znají většinou romští spisovatelé. Romové, kteří ve slovníku najdou to nebo ono „neznámé cizí“ slovo, se často zlobí a říkají: To není správné! Takhle my nemluvíme! Ale jak jsme řekli výše: na světě neexistuje člověk, který by znal veškerá slova své mateřštiny. Pokud někdo „nasbírá“ do slovníku slova, která alespoň někde někdo zná a užívá, dává k dispozici slovní bohatství těm, kdo chtějí rozvíjet jednak svou mateřštinu, ale i svou osobní mluvu.
Člověku je dána schopnost se učit. Jestliže se naučí „neznámá“ slova svého jazyka, a jestliže je „zaměstná“, jestliže je bude používat, zvykne si na ně. Za dva za tři měsíce zapomene, že ona slova „nebyla jeho“. Tak jako Češi dávno zapomněli, že Jungmannovy neologismy byly ještě před sto padesáti lety v českém jazyce slova zcela cizí.

pokračování příště