O tom, že i cesta k holiči se může stát velice nebezpečnou, život ohrožující událostí, se přesvědčil František Miko z Rokycan. Odpoledne 23. června se vydal k holiči. Na konci rokycanského náměstí vedle něj zastavilo auto. „Myslel jsem, že se řidič chce zeptat na cestu anebo jinak pomoc. Ale z výrazu tváře jsem poznal, že je plný zlosti a nenávisti. Muž od volantu vyskočil a vší silou mě udeřil do obličeje, srazil mě na zem, pěstmi mlátil do břicha, kopal do mě kam se dalo a vlekl po štěrku k autu a nutil k nastoupení do vozu. Vší silou jsem se zapřel a bránil. Bylo to strašné a divím se, že jsem přežil,“ říká Miko.

Je nutné dodat, že se jedná o staršího člověka, invalidního důchodce, jemuž byl voperován několikanásobný bypas. Nemohl se tedy ubránit mladému, zdravému a fyzicky zdatnému útočníkovi. „Víte, ty momenty na zemi, kdy jsem byl zcela bezmocný a bezbranný, mě doslova šokovaly. Ještě horší bylo, že okolojdoucí se jen dívali a na moje prosby o pomoc vůbec nereagovali. Tím se moje bezmoc násobila, bylo to zoufalé.“ K útoku na Františka Mika došlo na velmi frekventovaném místě, ale nikdo se jej nezastal ani jinak nereagoval na to, jak útočník surově mlátil svoji oběť. Většina rokycanských Romů je přesvědčena, že zcela jistě v tom hrála rozhodující roli skutečnost, že tak surově mlátil Roma Čech. Při nedávném podobném útoku v Janově nad Jizerou byl Milan Bílý zmlácen tak, že upadl do kómatu a pak na důsledku těžkého poranění mozku zemřel.
Možnost napadení zůstává pro Romy neustále reálnou hrozbou, která se může naplnit kdykoli a kdekoli. Svědčí o tom případy, k nimž dochází na ulici, ve veřejných zařízeních i přímo v bytech Romů. Přesto, že se práce policie v určitých ohledech zlepšila, s vyšetřováním takových případů Romové nejsou spokojeni, protože u soudu se pachatelům „obtížně“ prokazuje vina a trestné činy jsou kvalifikovány podle toho, jakou práci odvede policie v průběhu vyšetřování případu. Víme, že několik desítek Romů bylo zavražděno z rasových důvodů. Mnohé z nich lze přirovnat k rasistickému lynčování: usmrcení Milana Lacka, Heleny Biháriové, Eriky Gaborové a jiné tragické případy zůstanou v naší paměti podobně jako ty, které nebyly spravedlivě potrestány. František Miko a celá jeho rodina jsou šťastni, že brutální útok přežil. Ale zrovna tak si jsou stejně jako my ostatní vědomi toho, že hrozba trvá. Jen nikdo neví kdy, kde a kdo z nás se stane další obětí.

Dezider Giňa