Zcela základním předpokladem úspěšné realizace vládní Koncepce romské integrace je (krom jiného to), že ji Romové přijmou. Nejprve se vedla s romskými zástupci diskuze o jejím obsahu, zaměření a možnostech realizace. Pozitivně tehdy hodnotili programy Terénní sociální práce a Předcházení sociálního vyloučení romských komunit. Stát začal projekty finančně podporovat a to vyvolalo naděje na zlepšení situace.

Avšak nyní se ukazuje, že ti, jichž se Koncepce týká, většinou nemají ani ponětí, o co se vlastně jedná, nikdo se s nimi o ničem nebaví, neradí a o jejich názory nezajímá. Těch několik romských organizací, které získají dotaci, se obtížně vyrovnává s realizací projektu, protože místní úřady jim většinou pomáhají jen velmi málo, neli vůbec. Neromské organizace se naopak umí vyrovnat se všemi formálními záležitostmi, místní úřady je vnímají pozorněji, ale výsledky jejich práce nejsou o nic lepší. V aktualizované Koncepci se k dotační politice uvádí: „Vláda každoročně vynakládá nemalé finanční prostředky na integraci romských komunit. (Podle údajů poskytnutých Ministerstvem financí ČR jednotlivá ministerstva vynakládají na dotační programy zaměřené na integraci romských komunit přes 100 mil. Kč ročně.) Podle zpětných informací získaných z terénu ale nejsou finanční prostředky vždy adekvátně zacílené a neřeší zatím problém integrace sociálně vyloučených romských komunit systémově.“
Jinak řečeno, miliony investované do romské integrace nepřinášejí očekávaný efekt. A co je horší, problémy Romů přetrvávají a neustále se prohlubují. Z uvedeného vyplývá, že je třeba provést změny v Koncepci a lépe propracovat systém jejího financování. Vedle určených priorit je třeba stanovit konkrétní cíle v jednotlivých oblastech, jichž má být v určitém realizačním období dosaženo. Je třeba vypracovat komplexní rozvojový program na základě společné dohody jak rozvoje dosáhnout. Znamená to, že všechny strany (Romové, místní samospráva, státní správa, nevládní organizace) posoudí a přehodnotí dosavadní postoje k romské problematice a začnou urychleně spolupracovat na realizaci praktických kroků k řešení existujících problémů. Úkolem vlády je takové kroky koordinovat, vytvářet legislativní možnosti a zajišťovat potřebné finanční prostředky. V podstatě nejde o nic jiného než o plnění závazků, jimiž vládu zavazují její usnesení. Pokud je bude plnit, důvěra v Koncepci romské integrace se posílí stejně jako důvěra v její praktický přínos pro celou společnost.

Dezider Giňa