PRAHA – Od 1. července 2006 by se měl změnit systém dávek sociální péče vázaných na sociální potřebnost. Rozhodla o tom před časem vláda. Ministři schválili návrh zákona o životním a existenčním minimu, zákona o pomoci v hmotné nouzi a zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím nových právních předpisů. Návrhy zákonů ještě musí schválit Parlament ČR a podepsat prezident.

Smyslem těchto úprav je rekonstrukce životního minima (ŽM) a změna systému ochrany občanů a rodin před hmotnou nouzí. Cílem je především motivovat občany k aktivnímu hledání zaměstnání a k přijetí méně placené práce. Kdo prokáže snahu zvýšit si příjem vlastní prací, měl by být při čerpání sociálních dávek zvýhodněn.

Mění se podoba
životního minima
Zákon o životním a existenč-ním minimu podstatně mění podobu současného životního minima. Dosud je životní minimum dvousložkové. Zahrnuje základní náklady na osobní potřeby (výživa, oblečení a ostatní) a nezbytné náklady na domácnost (tedy i na bydlení). Nově bude životní minimum jednosložkové a nebude už zahrnovat výdaje spojené s bydlením. Částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb budou nově odstupňovány podle pořadí osob v domácnosti a u nezaopatřených dětí ještě i podle věku. Nově stanovené částky životního minima vycházejí z důkladné analýzy životních nákladů a jednotlivých velikostních skupin rodin. Současně se zavádí nová dolní hranice příjmů, existenční minimum.

Ochrana před
vyděračskými nájmy
Část ŽM vyjadřující náklady na bydlení se ze životního minima vyloučí a náklady na bydlení bude řešit dávka státní sociální podpory - příspěvek na bydlení, která existuje už dnes a pobírají ji rodiny s nízkými příjmy. Nově se bude zohledňovat nejen příjem domácnosti, ale také náklady na bydlení. Rozdílné náklady na bydlení v různých regionech ČR bude u osob v hmotné nouzi kromě toho řešit i zákon o pomoci v hmotné nouzi formou nové dávky – doplatku na bydlení. Jeho poskytování bude plně v kompetenci obcí. Obce budou doplatek na bydlení vyplácet ze svých rozpočtů. Stát jim poskytne příspěvek ve výši, která odpovídá jejich současným výdajům na tyto účely. Tímto krokem bude posílena povinnost obcí zajímat se o zajištění bydlení občanů a o ochranu lidí před vyděračskými nájmy v různých soukromých ubytovnách, kam je některé obce vystěhovávají.

Kdo pracuje, musí se mít lépe
Druhou oblastí je úprava systému ochrany před hmotnou nouzí. Zákon o pomoci v hmotné nouzi ošetřuje výkon této agendy na území celého státu. Zároveň obsahuje nástroje, které budou motivovat příjemce dávek k hledání a přijetí zaměstnání i za nižší mzdu. Má přispět k omezení dlouhodobé závislosti na sociálních dávkách a v důsledku toho bránit sociálnímu vyloučení. Nová právní úprava finančně zvýhodňuje ty příjemce dávek, kteří budou při řešení své situace aktivní (např. při hledání zaměstnání). Jde o prosazení principu, podle něhož se ten, kdo pracuje, musí mít lépe než ten, kdo se práci vyhýbá. Využitím metod a postupů sociální práce se vytvářejí podmínky pro zabezpečení individuální práce s příjemci pomoci v hmotné nouzi, a tak je zajišťováno potřebné začlenění těchto osob do společnosti. Zákon zároveň vychází z principu odpovědnosti jednotlivců za jejich sociální postavení.
Zákon o pomoci v hmotné nouzi navazuje na nový zákon o životním a existenčním minimu a reaguje na změnu koncepce životního minima z dvousložkového na jednosložkové. Pro stanovení živobytí osoby využívá i nově zavedeného institutu existenčního minima. Vytváří také podmínky pro tvorbu jednotného informačního systému.

Důraz na aktivní hledání práce
Společně s výše uvedenými změnami bude také nově koncipována další dávka – příspěvek na živobytí. Pokud klient, žádající o dávku pomoci v hmotné nouzi, nebude aktivně spolupracovat při hledání práce, bude odmítat nabízenou práci nebo jiným způsobem nebude projevovat vlastní snahu o zvýšení příjmu, odrazí se tyto skutečnosti ve výši příspěvku na živobytí. V krajním případě může dojít i k situaci, kdy úřady neuznají žadatele o dávku z uvedeného důvodu za osobu v hmotné nouzi a dotyčný tak nebude mít nárok na příslušné peněžité nebo věcné zabezpečení. Pokud už člověk tuto dávku pobírá, mohou mu úřady vyplácení příspěvku pozastavit nebo příspěvek odejmout.
V žádném případě není cílem změn, které zákon o pomoci v hmotné nouzi přináší, poškozovat občany, kteří objektivně pomoc potřebují. O změnách v oblasti sociálních dávek se často hovoří ve vazbě na snížení částek životního minima. A to přesto, že ministerstvo práce a sociálních věci (MPSV) od začátku upozorňuje na to, že se jedná o rekonstrukci celého systému, nikoli o snížení či zvýšení životního minima. V souvislosti se zavedením nové úpravy ministerstvo počítá s jednorázovým zvýšením nákladů, které bude souviset se zabezpečením systému pomoci v hmotné nouzi. Na druhou stranu ale zpřísnění podmínek pro ty, kteří se vědomě a prokazatelně práci vyhýbají, přinese úspory a to je bezpochyby krok správným směrem.

Navrhované hodnoty životního minima
první osoba druhá osoba třetí a další osoby
v domácnosti v domácnosti (děti) v domácnosti
dospělý 2870 2580 2580
dítě do 6 let - 1870 1310
dítě 6-15 let - 2300 1610
dítě(student) 15-26 let - 2630 1850

Kateřina Beránková, MPSV
(mezititulky RH)