Za rok nás čekají parlamentní volby. Je čas přemýšlet nad tím, koho volit. Mávnout rukou s poznámkou politika mne nezajímá, je to špinavá záležitost, není rozumné.
V každé, i té nejmenší obci, je nějaké politické směrování, se kterým souhlasíte, máte výhrady či nesouhlasíte. V každém městě znáte starostu, místostarosty a ti už dali jednoznačně najevo, jak dobře to s městem myslí, nebo myslí jen na sebe. Je už zřejmé, kteří starostové si z politické platformy udělali dobrou základnu pro své podnikání a politika je jen dobrou pomůckou, aby se jim v tak zvaném „podnikání“ dobře dařilo, aby získali snadno lukrativní zakázky apod. Takhle to funguje skoro na každé radnici!

Bohužel po 15 letech budování demokracie se nám to tu tak nějak zvrtlo a člověk si právem může říci, že s tím hnusem nechce mít nic společného.
Ano, pořád máme ale demokracii a pořád můžeme usilovat o to, aby ti, kteří se tak neomaleně chovají, na to místo už nedostali. Někdy se to může docela podařit, i když stranické sekretariáty se už řádně zabarikádovaly proti nežádoucímu vlivu a s heslem Nemluvte nám do toho, jen nás zvolte! si jedou po svém. Tu možnost změny nám dávají volby. Nechceme-li trpět nešvary, musíme volit! To je nesmazatelný příkaz doby. Někdy je to jen volba mezi menším a větším zlem, což je asi náš současný případ, ale i tak stačí volit menší zlo a nedopouštět extrémy.
Pokusíme se na stránkách našeho listu odhalovat finesy našich politických stran a to, kam tyto finesy směřují, zda jde o směry dobré, nebo špatné. Samozřejmě si nečiníme nárok na pravdu za každou cenu: berte naše úvahy jen jako příspěvek do diskuze, s nímž je možno polemizovat.
Náš úhel pohledu je zaměřen jistým směrem, který je nakloněn spíše chudým, slabým a bezmocným. Těm chceme ukazovat cestu, jak se domoci lepšího místa na slunci. Vyznáváme princip solidarity.
Ramenatí a tvrdí mají jiné cíle, které se s našimi neztotožňují. Často je skrývají pod argumentem liberálních postojů, které kladou důraz na svobodnou a svéprávnou osobnost. Pod daným pojmem lze skrýt mnohé. Tak to také chodí. O střetu zájmů mnozí politici nechtějí ani slyšet a hrají hru na mrtvého brouka. Nese jim pěkné peníze.
Někdy není určitý záměr jednoznačný a nelze usoudit, komu slouží více či méně. Rozumný kompromis je cesta. Teď si ukažme jen několik nejmarkantnějších případů, jak se naše politické strany chovají.
Začněme zákonem o odškodnění osob, které se byly nuceny během druhé světové války ukrývat z rasových, náboženských nebo jiných důvodů. Ten zákon se týká také dosti velké skupiny Romů. Naši poslanci schválili návrh, který stanovuje tak přísná a nesmyslná měřítka, že jen nepatrné procento žadatelů mohlo být odškodněno.
Přitom každému jen průměrně vzdělanému člověku muselo být jasné, že Rom neměl během války jinou možnost vyhnout se transportu do koncentráku, než ukrývat se. Smutné je, že na zákoně se rukou společnou a nerozdílnou podepsaly všechny parlamentní strany a ukázaly tak jasně, jak to myslí s reflexí tehdejších smutných událostí do současné společnosti. Je to v podstatě institucionální výraz popírání romského holocaustu. Politicky nám onen fakt neříká skoro nic, leda to, že celá politická sféra křížem krážem není Romům nakloněna nebo problematice rozumí jen málo a velmi povrchně. Slyšíme pouze jednotlivce, kteří si uvědomují pochybení. Ty jednotlivce známe, ale moc nám to nepomáhá, a oni se svými stranickými sekretariáty také moc nesvedou. Uvidíme, kdo se ujme nápravy, komu bychom mohli dále věnovat svoji přízeň jako občané a voliči.
Příště budeme v našich rozborech pokračovat. Nazvěme je školou politického rozjímání.

Karel Holomek