Nevytvářejme další romská ghetta

Krize v bohumínském hotelovém domě trvá už od letošního května. V českých médiích se mezitím objevila celá řada informací, které se ne vždy dají pokládat za objektivní, mnohdy dokonce hraničí se senzacechtivostí. Poté, co jsme v minulém čísle zveřejnili tiskové prohlášení lidskoprávních organizací apelujících na představitele české vlády, rozhodli jsme se na žádost ostravské neziskové organizace Vzájemné soužití vyjet do Bohumína a situaci zmapovat. Za tímto účelem jsme se setkali s Editou Pišojovou, romskou poradkyní města Bohumín, která nám podala vysvětlení příčin, průběhu a následků celé kauzy.

Podle informací poskytnutých romskou poradkyní bylo v hotelovém domě, který byl do 30. června letošního roku provozován Železárnami a drátovnami Bohumín a nyní je majetkem města, ubytováno 283 lidí. Přibližně polovina z nich měla trvalé bydliště v Bohumíně. Problém tam i v jiných městech ČR tkví však v tom, že na místě trvalého bydliště se nemohou zakládat žádná občanská práva – má pouze evidenční charakter. Ať už se město zachová jakkoli, nevyplývá mu ze zákona žádná povinnost starat se o občany s trvalým bydlištěm, v tomto případě v Bohumíně. „Větší část obyvatel hotelového domu s trvalým bydlištěm v Bohumíně tvořili Romové. Taktéž zde byla početná vietnamská komunita, ale bydlely tady i české rodiny. To, co bylo společným rysem pro všechny tyto obyvatele s výjimkou Vietnamců, byla dlouhodobá nezaměstnanost, chudoba, závislost na sociálních dávkách,“ uvedla romská poradkyně.
Výraznou část těchto lidí ubytovaných v hotelovém domě dále tvořily mladé rodiny s dětmi, které měly či neměly podanou žádost o byt. Vzhledem k tomu, že každá obec má právo vydávat své vlastní vyhlášky, město před časem schválilo, že byty první a druhé kategorie bude přidělovat pouze na základě licitace. Podmínky jsou taxativně vymezeny – říká se v nich, že licitovat byt může člověk, který půl roku nepobírá sociální dávky, nejméně rok pracoval a podobně. Tyto sociálně slabé rodiny jsou tudíž už dopředu vyloučeny z možnosti získání bytu licitací. Mohly si však žádat o byty třetí a čtvrté kategorie, které jsou určeny pro nízkopříjmové rodiny.
Dalším problémem, se kterým se obyvatelé Bohumína potýkají stejně jako jinde, jsou podle romské poradkyně Edity Pišojové romská ghetta. V Bohumíně jich je pět a jsou přibližně z devadesáti procent romská, zbývajících deset procent pak tvoří české rodiny. Jsou to opět rodiny, které už sama majorita vytěsnila, protože se jedná o sociálně patologicky poznamenané rodiny. Pokud byl romským rodinám žijícím nejen v hotelovém domě přidělen byt, nacházel se mnohdy právě v rizikových lokalitách s nízkým sociálním zázemím - rodiny pochopitelně takový byt odmítly, protože tam nechtěly bydlet zejména kvůli svým dětem, které by prostředí ghetta poznamenalo. „Pokládám za nedůstojné, aby Rom musel úředníkům vysvětlovat, proč nechce žít s jinými Romy,“ prohlásila romská poradkyně. „Je zde navíc minimální příležitost pracovat, protože Železárny a drátovny Bohumín v minulosti spíše propouštěly. Jedná se o jeden z největších bohumínských podniků, v němž byla zaměstnána řada Romů. Tito lidé tam pracovali 20 až 30 let a dnes nemohou najít práci. Řešení zejména dlouhodobé nezaměstnanosti nespatřuji ani v zákonu o zaměstnanosti, který umožňuje získat práci na tři měsíce, aniž by lidé přestali být v evidenci úřadu práce nebo ztratili nárok na výplatu sociálních dávek. Spíše než o účinné řešení problémů nezaměstnanosti se jedná o aktivační a motivační metodu pro nezaměstnané. Co z toho vyplývá pro naše klienty, zejména Romy? Pouze to, že se jejich slabé, nízké sociální postavení bude dále prohlubovat, což znamená u značné většiny výrazně omezený přístup ke kvalitním službám, a tedy i k bydlení.“
Podle informací romské poradkyně žijí nyní v hotelovém domě čtyři rodiny na základě předběžného opatření vydaného soudem - byla podána žaloba na město Bohumín, v níž obyvatelé upozorňovali, že nemají kam jít a že už vyčerpali všechny možnosti. Z těchto čtyř zbylých rodin dluží městu podle dosavadních informací poradkyně pouze jedna rodina, protože ve stejný den přišli oba manželé o práci. Jedna rodina je tady v současné době ubytována bez předběžného opatření. Rodiny jsou momentálně psychicky vyčerpané – celá situace je pro ně těžká z mnoha důvodů, zejména však kvůli hrozícím právním postihům, které vyplývají ze skutečnosti, že se legálně obrátily na soud. Jde jim ale o základní a důstojné přežití. Nyní za nimi docházejí i lidé, kteří tady již nebydlí, a snaží se vypomoci – společně hospodaří, vaří a uklízejí prostory hotelového domu, aby si v domě zlepšili reputaci.
Město zatím případy posuzuje individuálně, zohledňuje důležitá specifika související s jednotlivými rodinami a podniká kroky k zajištění náhradního bydlení s přihlédnutím k počtu dětí či k celkové sociální situaci rodin. V několika případech město již přidělilo uspokojivé náhradní bydlení – nejedná se však zdaleka o všechny potřebné rodiny. V současné době je podle romské poradkyně Pišojové podáno sedm mimořádných žádostí o byt a teď je na zvážení bytové komise, zda žadatelům vyjde vstříc. Rozhodnutí v této věci by mělo padnout 3. srpna. Pokud vyzní v neprospěch těchto lidí, ocitnou se pravděpodobně na ulici.