Iveta Mayerová (42), Jiří Mayer (46)
Do této situace jsme se nedostali vlastní vinou. V Bohumíně žijeme s manželkou 21 let. V hotelovém domě jsme rok. V roce 1997 jsme ručili bratru manželky při půjčce, ale on přestal platit. Asi po roce začalo soudní stíhání, následně mně dlužnou částku odečetli z platu a finančně jsme na tom byli hůř. Neměli jsme čím zaplatit, navíc jsme oba dostali po nějaké době výpověď z práce – mě propustili ze železáren, kde jsem dělal 20 let, protože jsem dostal infarkt a byl jsem půl roku na nemocenské, manželka pracovala jako uklízečka. Výpověď jsme oba dostali v tentýž den. Nezaměstnaní jsme už dlouho, asi tři roky. Od té doby jsme ve finanční tísni. Tady nás žije pět: s námi ještě dvě dcery a syn (všechny tři děti studují) a platíme 4600 korun měsíčně. Jsem vyučený zedník, ale práci najít nemůžu. U předchozího zaměstnavatele jsem dělal tři měsíce a zaplaceno jsem nedostal prakticky nic, u druhého jsem byl nucen odejít pracovat do Prahy, ale nedostal jsem smlouvu a neviděl jsem ani korunu za odvedenou práci. To nás dostalo ještě do větších finančních problémů. Manželka tady žila z 1100 korun z rodinných přídavků na měsíc. Musela z toho ještě zaplatit byt a neměli jsme co jíst. Nebýt jedné dobré paní, která nám tenkrát vypomáhala, nevím, jak bychom to zvládli.

V našem případě vydal soud předběžné opatření, na jehož základě jsme tu zůstali. Předtím nám nabídli náhradní ubytování v ubytovnách v Opavě, Karviné, ale byly tam otřesné podmínky s minimálním sociálním zařízením. Do místnosti o dvaceti metrech čtverečních by se nás pět s nábytkem v žádném případě nevešlo. Tento hotelák je pětihvězdičkový hotel ve srovnání s tím, co nabízeli po 21 letech života v Bohumíně. Máme tady pověst dlužníků, proto nám tady nic nenabídli. Když jsem volal na inzerát ohledně podnájmu a pronajímatel zjistil, že moje žena je Romka, řekl: „Promiňte, ale Cikány neberu.“
Přiznáváme, že máme dluhy, ale nemáme je z čeho zaplatit. S napětím nyní čekáme, jak dopadne naše žádost o byt. Nechceme tento stres, který už několik měsíců prožíváme, přenášet na děti, které za to nemohou. Manželka je navíc těžce nemocná – má rakovinu a prošla chemoterapeutickou léčbou. Když tato krize začala, byla zrovna v nemocnici.