Marie Selecká (38)
Žiji tady rok a bydlím s jedním vlastním a jedním nevlastním synem, který mi finančně vypomáhá s placením nájmu, protože na sociálních dávkách beru pouze 3400 korun. Jsem nezaměstnaná. Před rokem jsem se rozvedla a přestěhovala se sem, protože mě bývalý manžel již od osmnácti let týral. Mlátil i děti. Syn kvůli tomu přerušil školu. Odmalička jsem žila v dětském domově a od doby, kdy jsem začala žít s bývalým manželem, jsem se zapřísahala, že až bude dětem osmnáct let, rozvedu se s ním. Jenže on vyhrožoval, mlátil mě, dokonce na mě šel i se sekerou – to byla poslední kapka a v tom momentě jsem se rozhodla, že se s ním rozvedu. Na děti mně neplatí vůbec nic.

Od chvíle, kdy začaly potíže s ubytováním v hotelovém domě, mně město nabídlo za tento byt ubytování v ubytovně v Ostravě-Hrušově, Opavě, Frýdku-Místku i v azylovém domě, ale já bych chtěla žít v Bohumíně. Loni v listopadu jsem si požádala o byt. I mne se nyní týká předběžné opatření. Pokud bytová komise rozhodne v náš neprospěch, ocitneme se na ulici. Jsem úplně na dně a zhroucená z představy, že budu na ulici s dětmi a nábytkem. Obývací stěna je to poslední, co mně po rozvodu zbylo. Musela bych ji prodat, abychom přežili. Vůbec nespíme z úzkosti.
Pronájem za byt v hotelovém domě v Bohumíně činí 4600 korun. Jedná se o velice malé prostory, které obývají minimálně čtyři lidé.