Renata Ščuková (32)
Bydlím tady už něco přes rok a mám rovněž podanou žádost o byt. Jsem vdaná 12 let, máme čtyři děti: šestnáctiletého syna, dvanáctiletou dceru, sedmiletého synka a s nejmladším, čtyřletým dítětem, jsem ukončila mateřskou. Nejde mi o získání vymožeností, pokud mi bude přidělen byt – jedná se mi jen o to, aby mé děti neskončily v dětském domově jen kvůli tomu, že nemáme kam jít. Nabídli mně k bydlení domek mé matky v romském ghettu Drátovny, kde už jsem dříve žila. Je to tam jak v chlívku, prakticky žádné sociální zařízení, o možnosti dodržování hygieny ani nemluvě. Není tam voda ani elektřina, kanalizace je špatná, venku je smetiště a dokonce tam bouchla žumpa. Bydlela jsem tam tři roky a utekla jsem, protože jsme tam všichni onemocněli. U synka se projevilo astma a ostatní jsou alergici – zdi jsou tam všude pokryté plísní. Provedli jsme nějaké základní opravy, abychom tam s dětmi mohli bydlet. Když bylo jasné, že si nás město přeje z hotelového domu vystěhovat, chtěli, abych se tam vrátila, protože se jedná o dům, který vlastní moje matka. Já však s matkou už dlouhou dobu nevycházím, nestýkáme se a navíc vím, že mi nepomůže, přestože jsme rodina. I v této finanční tísni jsem jí musela zaplatit nájem na tři měsíce dopředu, protože se podle dohody s mým bratrem, který je jejím jednatelem, jednalo o nájem pouze na tři měsíce. Předběžné opatření, díky němuž mohu opět bydlet v hotelovém domě, pro mne bylo záchranou – měla jsem už nastěhovaný nábytek zpět do matčina domu. Nevěděla jsem kudy kam, protože jsem věděla, že by mi odebrali děti.
Jediné, co si pro své děti přeji, je přiměřené a slušné bydlení. Ke spokojenosti by mi úplně stačil sociální byt. Jen ať mám střechu nad hlavou, zbytek už nějak spravím.