Před jednašedesáti lety, během noci ze 2. na 3. srpna, byly nejméně 3000 Romů vyhnány z postelí do plynových komor nacistického koncentráku v Osvětimi.
Druhého srpna si tak svět připomněl romský holocaust, zmaření životů nejen těch tří tisíc lidí, kteří se náhodou narodili ko Romové a museli v noci 2. srpna vstát, aby zemřeli. Druhého srpna si Romové po celém světě připomněli romské oběti holocaustu. Předčasně skončené životy dětí, jejichž smích nikdy neuslyšíme, romských žen a mužů, jejichž hudba nás nepotěší, a prarodičů, které jsme nemohli poznat.

Nacisté považovali Romy za rasově méněcenné a antisociální. V létě 1941 vydali pokyn „zabít všechny Židy, Cikány a mentálně postižené“. Romové, podobně jako Židé, byli díky „vědcům“ genealogicky zdokumentovaní tři generace dozadu. Dne 16. prosince 1941 vydal Himmler rozkaz, aby byli všichni Romové, kteří v Evropě zbyli, deportováni do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, kde měli být vyhlazeni. Na Štědrý večer 24. prosince 1941 byl vydán pokyn, aby „se s Cikány zacházelo stejně jako s Židy“. V září 1942 bylo oznámeno, že „Židé a Cikáni musí být bezpodmínečně vyhlazeni“. V noci z 2. na 3. srpna 1944 se nacisté rozhodli „zlikvidovat“ cikánský tábor v Osvětimi. Tu noc se odehrála pravděpodobně největší masová vražda Romů během holocaustu 2. světové války.
Kolik Romů bylo zavražděno v období válečného holocaustu není přesně známo. Odhady hovoří o 600 000. Mnoho Romů bylo zabito „neorganizovaně“, tyto oběti se asi již nikdy nepodaří spočítat, avšak skutečné číslo romských obětí holocaustu může být až 1 200 000. Vědomí, že zemřeli v bezpráví a zbytečně, je o to trýznivější, že Romové stojí na okraji společnosti dodnes. Ačkoliv se média pomalu zlepšují a začínají připomínat tuto tragickou událost v dějinách romského národa, mnoho lidí na ni stále zapomíná.
Druhý srpen nám dává šanci připomenout životy romských obětí holocaustu a vůbec životy všech Romů, kteří jsou po staletí oběťmi nenávisti a násilí živeného předsudky. Nesmíme zapomenout, a ačkoliv se historie často opakuje, opakování této kapitoly nesmíme dovolit. Ma bisteren, Romale!

Ivan Veselý,
předseda sdružení Dženo