Pana Oldřicha Stránského vyloučili z Českého svazu bojovníků za svobodu. Prý kvůli přátelským vztahům, které projevil vůči pražské Sudetoněmecké kanceláři.
Pan Stránský strávil léta v koncentračních táborech. A jeho smířlivý postoj dozajista nesměřuje vůči nacistům, kteří ty tábory zřizovali, ale vůči Němcům, kteří se poctivě snaží vypořádat s traumatem své země, pocházejícím z minulosti a tady u nás nechtějí nic jiného, než nabízet diskuzi a ukazovat, jak to vlastně všechno myslí. Pan Stránský projevil statečný občanský postoj, jehož si musí každý vážit. Tedy, jak zřejmé, nemusí, ale měl by!

Když nedávno byla prezentována výstava v Senátu o Letech v Písku, dnes už známém romském koncentračním táboře, postřehl jsem, že ji svoji přítomností poctil i pan Stránský. Potěšilo mě to, protože jsem si uvědomil, že stejně jako on a ze stejných důvodů trpěli v koncentračních táborech i Romové.
Každý, kdo dnes prosazuje pietu v Letech u Písku a jemuž tudíž vadí přítomný prasečák na tom místě, je v nepopulární pozici. Slyším hlasy, proč si vy, Romové sami nedáte na to peníze? Jako by ta smutná historie Romů na tom místě byla jen romskou historií, jako by to nebyla součást historie Čechů, z nichž někteří se tam dokonce neslavně vyznamenali jako četníci, kteří tam ty Romy hlídali a taky trápili.
Pan Stránský to ví a svůj postoj dává najevo jak ve věcech utrpení Romů, tak i ostatních vězňů, ať už to byli političtí vězni, němečtí antifašisté nebo Židé.
Na té výstavě se objevil i pan Barton, jednatel té Sudetoněmecké kanceláře v Praze. Není to potěšitelné? Hned mne napadlo, že naši Němci a Romové jsou na tom stejně.
Nedá se nic dělat. Pořád platí, že vědět, kdo je kdo, člověku dost usnadní umět se správně orientovat.
Nemám nic proti tomu, když všichni tito lidé ukazují, co je spojuje a co mají společného a o co usilují. Ostatně mám v plánu co nejdříve tu kancelář sudetských Němců také navštívit. Docela se těším.

Karel Holomek