Napsat rozhovor s vlastním bratrem je těžké. Já jsem však dostal úkol napsat o maturitních zkouškách, které se konaly 21. června na Evangelické akademii v Praze, kde studoval dálkově pět let i můj bratr Štefan (34 let).

Jak probíhaly maturitní zkoušky?
Maturovali jsme ze čtyř předmětů: z českého a romského jazyka, ze sociální metody a sociální práce. S maturitním vysvědčením jsme dostali i certifikát, který nás opravňuje vykonávat práci sociálního pracovníka u etnických minorit. Samotné předávání proběhlo v kostele U Martina ve zdi. Atmosféra byla krásná a připadal jsem si jako na promoci…

Proč ses před pěti lety rozhodl, že budeš na této škole studovat?
Jednu maturitu už sice mám v oboru strojním, ale chtěl jsem si rozšířit vzdělání také v sociální oblasti. I vzhledem k práci policisty, kterou vykonávám, si myslím, že mně bude tato kvalifikace prospěšnější.

Bylo studium těžké?
Do prvního ročníku nás nastoupilo 34, k maturitě přišlo o deset méně. Každým rokem někdo studium ukončil ať už z rodinných důvodů nebo prostě na ně nestačil.
Já osobně jsem měl například výhodu v tom, že jsem již ovládal práci s počítačem. Musím ale přiznat, že mně dělal určité problémy romský jazyk. Profesoři nám nic neodpustili, museli jsem se svědomitě doma připravovat.

Jak využiješ tyto znalosti?
Nyní pracuji na obvodním oddělení Policie ČR ve Veselí nad Moravou. Částečně tedy využiji nových znalostí v přístupu k lidem, s nimiž se setkávám. Většina z teď už bývalých spolužáků již v oboru pracuje. Někteří jako terénní sociální pracovníci nebo okresní poradci. Školu jsem dělal hlavně pro budoucnost. Nikdo neví, s čím se v životě ještě potká. A ostatně – není to poslední škola, kterou jsem dělal. V každém případě chci studovat dál.
Alojz Vašek