K novému zákonu si dovolím malý komentář.
Zásady v tomto zákonu obsažené není možno zpochybňovat. Cílem proklamovaných změn není poškozovat občany, kteří pomoci potřebují. To je jistě chvályhodné. Cíl a jeho dosažení je ovšem něco zcela jiného než reálná skutečnost.

Posílení motivace pro hledání zaměstnání je správné. Musí však následovat vytváření podmínek pro dostatečnou možnost získat zaměstnání. To je při známé skutečnosti o potížích Romů problém podstatný, který může zásadně změnit dopad celého zákona. Neslyším a nevidím nic, že by se v této oblasti něco připravovalo.
Další otázka zní: kdo bude posuzovat, že žadatel o sociální dávky učinil skutečně vše pro to, aby zaměstnání získal? Úředník. Ten už bude vědět, jak si počínat, aniž by příliš měnil své zaběhané názory. Věřím, že většina z nich se bude řídit spravedlivě a uvážlivě danými kritérii – doufám, že budou stanovena. Bude však stačit jen několik nekompetentních úředníků a napáchají hromadu škody. Potřeba posuzování „aktivity“ žadatelů o sociální dávky vyvolá jistě i zvýšení počtu úředního stavu, takže proponované úspory mohou být diskutabilní. Ale o ně snad ani v první řadě nejde.
Bude-li dostatek pracovních příležitostí i pro Romy (nepoužívám záměrně výraz sociálně slabí, neboť nevystihuje skutečnou situaci na pracovním trhu) a nebudou-li odmítáni, pak může zákon přinést kýžený efekt. Ale to je to, oč tu právě běží.

Karel Holomek