Pan starosta dosud bohužel jedná spíše jako hoteliér

O kauze hrozícího vystěhování obyvatel hotelového domu v Bohumíně jsme informovali v minulém čísle Romano hangos. Žalobu na město, které hotelový dům odkoupilo, podala s dalšími čtyřmi stěžovateli i Alena Tichánková, která bydlí už déle než měsíc v jedné hotelové buňce s pětiletým synem, rodiči a sourozenci bez ubytovací smlouvy.

Její případ prozkoumával 3. srpna Okresní soud v Karviné a odročil na neurčito jednání v případě první žaloby na vyklizení z ubytovacích buněk hotelového domu. Město Bohumín ji podalo na osoby, které zůstávají v objektu i po neprodloužení ubytovacích smluv. Podle vyjádření soudkyně byla důvodem k odročení skutečnost, že město nepředložilo usnesení rady nebo zastupitelstva města o globálním řešení vztahů s občany.
Nutno podotknout, že konání soudu předcházela velmi jednostranná kampaň radnice na stránkách bohumínského městského listu OKO. V čísle 14 (z 28. července) vyšlo nejen odmítavé stanovisko k návrhu získat bezplatně od státu dva drážní domy v Pudlově-Lounech, který vzešel od ostravského sdružení Vzájemné soužití, ale i informace o protestní petici, kterou sepsalo na třicet občanů Pudlova-Loun proti přestěhování obyvatel hotelového domu do zmíněných dvou objektů. Mluvčí bohumínské radnice Lucie Balcarová rovněž přinesla informace o záměru města naúčtovat zbývajícím obyvatelům „náklady za elektřinu, vodu i bezpečnostní službu, která musí být v objektu jen kvůli nim a stojí radnici měsíčně 50 tisíc korun. (…) Město má značné náklady s provozováním ubytovací části, se kterými nepočítalo.“ Čtenář měl rovněž možnost seznámit se s příspěvkem převzatým z renomovaných Literárních novin, v němž autorka Kateřina Havránková kritizuje starostu za jeho nekompromisní přístup. Dostalo se jí však od redakce provinčního listu OKO následujícího úvodu, z něhož je patrné, že pan starosta těžko snáší jakoukoli kritiku.
„Podle svého názvu by Literární noviny mohly čtenáře zaujmout zajímavostmi z literárního žánru, ale jak se zdá, dnes dělají všichni všechno a o úrovni výsledku takové práce může její konzument diskutovat jen u piva. Proto nás zaujal článek studentky žurnalistiky, která si na účet Bohumína ostří pero.“