Přetiskujeme v plném znění dopis, který poslali 22. července předsedovi české vlády Jiřímu Paroubkovi předseda ostravského sdružení Vzájemné soužití a člen Rady vlády ČR pro lidská práva a Mgr. Kumar Vishwanathan a sociální pracovnice Mgr. Hana Ševčíková. Píše se v něm:
V celé České republice dochází k postupnému vytlačování chudých romských rodin z lukrativních částí obcí a měst, mnoho romských rodin se stává bezdomovci, žije přechodně v ubytovnách, v přeplněných bytech příbuzných či v nevyhovujících podnájmech. Jejich situace je spojena s mnoha negativními jevy, jako jsou zhoršení zdravotního stavu a hygienických podmínek, psychický tlak na děti i dospělé plynoucí z nestability prostředí a nejistoty, zhoršení školního prospěchu dětí, zvýšené finanční náklady na bydlení způsobené neúměrně nadsazenými cenami ubytoven. Rodiny jsou rozbíjeny a děleny, pokud se jim nepodaří si bydlení najít, často jsou jim odebírány děti do ústavní výchovy, odkud je jen velmi těžko získávají zpět. Romové jsou navíc při hledání bydlení prokazatelně znevýhodněni v důsledku obecně existujících negativních postojů české společnosti k romské menšině.

Stát převedl svůj bytový fond bezúplatně do majetku obcí, které jej měly spravovat. Namísto toho jej postupně rozprodávají soukromým vlastníkům či zařazují do licitací, pořadníky na byty ruší. Přestaly brát ohled na své sociálně slabé obyvatele a zbavují se zodpovědnosti za jejich osud pod heslem, že každý se má o své bydlení postarat sám. Šanci zajistit si bydlení vlastními silami však má !v současnosti jen vyšší a střední třída občanů, kteří mají možnost dosáhnout na státem podporované stavební spoření či hypotéky na nákup bytu. Pro sociálně slabé rodiny s dětmi, odkázané na sociální dávky, jsou tyto možnosti nereálné a nedostupné. Tyto rodiny se ocitají v pasti, ve snaze zajistit si střechu nad hlavou jsou zneužívány soukromníky, na což doplácí nejen rodiny, ale také stát, který přispívá na úhradu přemrštěných nákladů na bydlení. Koncepce podpory sociálního bydlení není dosud vytvořena.
Koncepce integrace romské komunity si tuto neudržitelnou situaci uvědomuje, existuje také mnoho odborných studií popisujících situaci bydlení romské komunity, vypracovaných např. Socioklubem pod vedením Petra Víška. Přesto se situace rok od roku zhoršuje a stát nemá nástroje k posílení práv nejslabších občanů, ke kontrole povinností obcí vůči zranitelným skupinám společnosti a k praktickému zavádění postupů integrace romské komunity na úrovni samospráv. Koncepce romské integrace existuje spíše v rovině proklamací a není převáděna do měřitelných indikátorů plnění, také neexistují sankce odpovědných institucí, jestliže nenaplňují zásady integrace.
Bohumín je jen jedním z mnoha příkladů situace, kdy obce hrubým způsobem zanedbávají práva svých nejslabších obyvatel a vytěsňují Romy z lukrativních částí města na okraj, do ghett či do jiných obcí. Postupují formálně legálním způsobem, v souladu se zákony, avšak hrubým podnikatelským a asociálním charakterem svých aktivit jednají v rozporu s veřejnoprávní podstatou obcí. Ta by měla brát v úvahu zájem a prospěch všech skupin obyvatel.
Na jaře 2005 se na naše sdružení obrátilo několik znepokojených matek, které měly velké obavy ze záměru města Bohumín odkoupit a vystěhovat Hotelový dům ŽDB, sloužící mnoha sociálně slabým romským rodinám jako trvalé bydlení. Město Bohumín prohlásilo, že neobnoví obyvatelům hotelového domu nájemní smlouvy a vystěhuje je na ulici. Matky vnímaly hrozící nebezpečí, že by mohly v důsledku ztráty bydlení přijít o své děti, jež by byly umístěny do ústavu, a také hrozbu rozbití svých rodin. Sociální odbor města Bohumín jim nabízel kontakty na ubytování neodpovídající potřebám a představám těchto rodin, např. azylové domy, ve kterých nemohou bydlet otcové společně se svými dětmi a ženami, neověřené drahé ubytovny v jiných městech s nevyhovujícími hygienickými podmínkami (např. cena ubytování pro šestičlennou rodinu – čtyři děti a dva dospělí – v ceně měsíčně 11 000 Kč). Na mnoho rodin vyvíjel úřad města Bohumín nátlak, aby se odstěhovaly ke svým příbuzným do stísněných a nevyhovujících podmínek (např. devět osob, z toho šest dětí do bytu 1+1). Pouze minimum rodin dostalo přidělen obecní byt nejnižší kategorie, a to v lokalitách s nízkou kvalitou bydlení, které sami Romové označují za ghetta, a ve kterých se cítí ohroženi.
Obyvatelé hotelového domu se nejprve pokoušeli s vedením města Bohumín vyjednávat pod vedením dvou odvážných žen – Renáty Gáborové a Renáty Ščukové. Napsali petici proti vystěhování z hotelového domu, sešli se se starostou města, zúčastnili se zastupitelstva, město však odmítlo jakýkoli kompromis. Současně si také rodiny horečně a zoufale snažily sehnat náhradní bydlení v podnájmech, na ubytovnách. Nakonec se několik rodin, které skutečně neměly zajištěno odpovídající bydlení, obrátilo na soud a za pomoci právníka Davida Strupka podaly návrh na předběžné opatření. Prvnímu návrhu soud nevyhověl a žádost zamítl. Následně však, 29. 6. 2005, po doložení kopie výhružného dopisu starosty města adresovaného obyvatelům hotelového domu, v němž rodinám oznamuje, že budou 1. 7. 2005 vystěhovány i s majetkem před budovu hotelového domu, soud žádosti o předběžné opatření vyhověl. Rozhodl, že až do vydání řádného pravomocného soudního rozhodnutí mohou tyto rodiny užívat své bytové buňky.
Obyvatelé hotelového domu od počátku spolupráce s občanským sdružením Vzájemné soužití vyslovovali své přání získat trvalé bydlení v domě, který by si sami svépomocí opravili a společně jej spravovali jako bytové družstvo. Na základě toho občanské sdružení Vzájemné soužití v současné době usiluje ve spolupráci s Úřadem vlády, Ministerstvem dopravy ČR a Ministerstvem financí ČR o získání domu ve správě Českých drah, a. s.
Jelikož se podobné situace v různých obměnách dějí v mnoha městech České republiky a kontrolní činnost státu a jeho schopnost vymáhat na obcích plnění svých koncepcí integrace romské menšiny je téměř nulová, byla by snad cestou ke zlepšení stavu inspirace v zahraničí. Velmi zajímavý a funkční je britský model, ve kterém obce každý rok procházejí nezávislým externím auditem naplňování koncepcí britské vlády v oblasti rovných příležitostí. Možnost získání státních zdrojů a dotací pro potřeby obcí je pak vázána na výsledky tohoto auditu. Domníváme se, že tento pracně vytvořený a již odzkoušený model by mohl být velmi užitečným pro zachování sociální soudržnosti české společnosti a pro zabránění přehlížení jejích nejslabších občanů. Zároveň by mohl přinést rozkvět a prosperitu obcím.
Žádáme Vás o iniciování tvorby mechanismů, které by na úrovni krajů a obcí zajistily praktickou realizaci Koncepce vlády ČR pro integraci romské menšiny.