Dokončení rozhovoru s paní Rosálií

A proč?
Co já vím?! On byl taký spravedlivější. Aj když ma niekedy zbil, já jsem si z toho nic nedělala. Já som byla spíš jak kluk, keď som bola malá. Mladá. Som mala jedenáct, dvanáct rokov, já som hrala fotbal s klukama. Tam byla blízko cihelna a tam byl ten plac velký a kluci mě… som s nima chodila do školy! „Rosália, ideme hrát fotbal. A ty pojdeš na levé krídlo.“ (smích) A já som šla! Kopala. Fotbal som kopala, nebo večer som s nima chodila zpívat. A můj táta, „co z teba bude děvče?! Jsi jak kluk!“ A keď prišli za mnú kluci, „no pozrite sa, zas ide s týma klukama!“ Povidám, „a co budu dělat doma?“ Jáj! A to som s nima zpívala, už som byla aj vdaná. Keď som išla domů na návštěvu, a sme sa stavili v hospodě a kluci jak ma viděli, ne, za mnú. Za mnú a kolikrázu mi tak vypýtali štamprdle, ti kluci a zas manžel zase jim vzal. Zas dal, ne, a jsme vypili čtyry štamprdle, ne a „Rosália, jakú si zazpíváme?“ (smích) a on mi hovorí, manžel mi povidá, „a ty si s nima zpívala?“ No, hovorím, „ já jsem zpívala!“ Já jsem zpívala většinú s nima druhý hlas. No. Hmm. Aj keď som išla podávat si za komunistov tam ty papíry, som si vybavovala na Slovensku, a idem na národný výbor a s mamú som tam išla. A vidím tam kluka co se mnú chodil do školy. Ale on, on skvór (dřív) ma poznal jak já jeho! Už člověk jak je starší, tak už… a išla som tam podepsat ty papíry a on mi to aj vypísal všecko a on povidá, „Ježíš, Rosália, a ty ma nepoznáš?“ Já hovorím, „no, ani ne!“ Až potom mi povídal, kdo je, no… bol mi známý, bol, ale som nevěděla přesně. Kdo je. A předsedu tam dělal, no.

A ještě mně řekněte, mluvili jste doma romsky? Jak s vámi mluvila maminka?
Aj romsky, aj slovensky, aj tak, aj tak.

A Vy s dětmi?
Já málo.

Vy už potom s dětmi jenom…
Tam ještě som mluvila s nima. (na Slovensku) Ale jak som přišla do Znojma, ne. Oni aji nemluví. Volakerí (někteří) ani vůbec neveďá.

A vnoučata už vůbec ne.
Ty vůbec! Vůbec. Eště tento ví, ten jak byl tady (mluví o synovi). Ten ví, ale ten mladší ne.

Tak když jedou s Vámi na Slovensko, tak můžou jenom s nimi slovensky.
Slovensky. No, tam sa už vůbec nemluví romsky. Vůbec.

Ale písničky, když jste zpívali, tak jste zpívali romsky.
Ano! Zpívat jo!

To oni umí i zpívat romské písničky?
Áno. Zpívat ano, ale mluvit ne. To nezapomenou. (smích) No, aj keď ideme na návštěvu, romsky sa zpívá. Málo slovensky. Aj slovenské volakeré, no, české taky, ale když je nějaká společnost, většinú romsky sa zpievá.

A tak jste s nimi tehdy zpívala až do rána v té hospodě?
Jo, jo. Aj som tancovala na stole! (smích) Na židli, bár kde (kdekoliv)! (smích) Jéj! Když byl člověk zdravý a mladší, tak to šlo! (povzdech)

Paní Rosálie, děkuji Vám mockrát za rozhovor a pohostinnost.