Uzávěrka tohoto textu je přesně patnáct dní poté, co policejní jednotky brutálně rozehnaly CzechTek 2005. Inventura je tristní. „Czechteková revoluce“ uvadá, odpůrci zásahu jsou udemonstrováni dozelena a MOC – ať už ústy premiéra Paroubka, ministra Bublana, či konkrétními kroky policie – okázale předvádí aroganci své síly.

Demonstranti se scházejí a demonstrují – naposledy, ve středu desátého, přišlo několik tisíc lidí před ministerstvo vnitra a pak protestní pochod došel až před Strakovu akademii. Významní umělci – v onu středu Michael Kocáb – hlasitěji a hlasitěji podporují požadavky protestujících, především nezávislé vyšetření masakru na tachovské louce a potrestání jeho viníků. Koordinátoři protestů se scházejí s osobnostmi větší a větší ráže, naposledy je přijal a podpořil Václav Havel, který od samého počátku protestů nabídl sehrát roli prostředníka mezi oběma stranami, mezi státní mocí a dnes už nejen technokomunitou, ale v podstatě širokou (a znepokojenou) občanskou společností. Proti rozehnání CzechTeku a pro důkladné vyšetření bití se vyslovil opakovaně i prezident. V pondělí osmého předal ministru vnitra dopis, v němž žádal zdůvodnění policejního zásahu. Po dalším týdnu mlčení a mlžení premiéra, ministra vnitra i policie Václav Klaus v sobotu třináctého Radiožurnálu – na konto Bublanovy nekritické obhajoby zásahu – řekl: „Je stále více jasné, že ta věc není černobílá, není jednostranná, a pokud se někdo staví jen na tu jednu stranu, tak dělá velkou chybu.“ Prezident chce vyšetřit odpovědnost za zásah, odmítá, aby policie obětovala (potrestala) několik řadových brutálních důstojníků a špičky zůstaly v klidu. Václav Klaus nesouhlasí také s Bublanovými pokusy změnit legislativu a zavést „antirave zákon“, v podstatě zakazující nekomerční technoparties. Podobnou legislativní monstrozitu, jakou před dvaceti lety zavedla v Británii Margaret Thatcherová. Zákon, od jehož dodržování se tam již asi desátým rokem krůček po krůčku upouští. A petic proti rozehnání CzechTeku je hned několik. Co na to říká státní moc? Ukazuje velmi důsledně svou aroganci a její počínání se blíží zvůli. Především: nikdo z vedení policie dosud nesdělil, na jakém právním podkladě zabránila policie brzy ráno v první „czechtekový“ pátek technařům vjet po cestě na pozemek, jehož majitel s jejich vjezdem souhlasil. Nesmyslné plácání o tom, že cesta vedla přes cizí pozemky, nelze brát jako argumentaci s oporou v jakémkoliv českém zákoně. Průjezd po veřejné cestě na louku na soukromou oslavu, jakou pořádal pan Šroub, který si k tomu tuto louku půjčil, prostě nelze podle naší legislativy zakázat. Místo vysvětlování svého jednání policie čacky obvinila pana Šrouba z trestného činu. Jde o stíhání člověka, který podnikl zásadní kroky k tomu, aby letošní CzechTek byl LEGÁLNÍ. Nesystémovost, nesmyslnost a amorálnost tohoto kroku jsou zjevné. Čtrnáct dní po CzechTeku, v noci ze soboty na neděli čtrnáctého, proběhl ve vesnici Dlouhá Lhota na Mladoboleslavsku velký sraz a koncert nácků. Pod záminkou soukromé oslavy se přes dvě stě neonacistů sešlo, aby uctilo památku Rudolfa Hesse. Právní situace byla zcela stejná jako na CzechTeku, neexistoval právní důvod skinheadům soukromý koncert zatrhnout. Policie také neonacistům v příjezdu do pronajatých prostor nezabránila a proti srazu nijak nezasáhla. Technaři asi nejsou pro naše úřady dost bílí. Praxe ukázala, že se bez ohledu na zákony a ústavu – na rozdíl od neonacistů – scházet nesmějí.

Jiří X. Doležal
Reflex, 21. 8. 2005