Poslanci, sociálně slabí a prázdniny

V prázdninových číslech Romano hangos jsme četli o změnách v systému sociálních dávek, letních táborech pro děti i přetrvávajících problémech v bydlení.
Jsem přesvědčena, že život na hranici životního minima je životem na hranici bídy, avšak nejen z úst politiků mnohdy slyšíme, jako by téměř všichni poživatelé sociálních dávek byli v tomto postavení úmyslně, jako by pobíráním sociálních dávek lidé žili v hojnosti. Lidem, kteří tyto názory zastávají a dokonce je rozšiřují v médiích a mezi lidmi, příslušelo by se více zamyslet, příp. po určitý čas si vyzkoušet, jak se žije v podmínkách lidí dlouhodobě nezaměstnaných a pobírajících sociální dávky.

Byly prázdniny a čas dovolených, mnoho rodin se každoročně potýká se situací, že se nemůže vypravit ani na krátkou dovolenou v Česku. Proto považuji za velmi přínosné, že nejrůznější sdružení pořádají letní tábory, alespoň po krátkou dobu se děti dostanou do přírody, mezi kamarády, dostanou se ven z každodenní šedi ulic našich měst. Z důvodu nedostatku finančních prostředků pořádajících subjektů se na tyto akce nedostanou všechny děti.
V MFDnes dne 28. 7. 2005 četla jsem informaci o rekreačních zařízení politiků v Lipnici a v Harrachově. Nejen pro mě bylo překvapující, že v těchto zařízeních poslanecká dovolená je za 43 Kč/1 osoba denně, za celodenní stravování poslanec zaplatí 166 Kč, dítě, příbuzný či známý o něco více. Zcela zarážející je fakt, že některým poslancům se tyto ceny nezdají nijak nízké, příp. uváděli, že zařízení neslouží k levným dovoleným nebo jeden z poslanců uvedl, že se neodvažuje spekulovat, co je a není nízká cena. Z článku vyplývá, že toto rekreační zařízení, které nabízí poslancům a jejich příbuzným koupání v krytém bazénu, skvělé jídlo a houbaření v areálu, stojí daňové poplatníky více než čtyři miliony korun ročně, stát takto dotuje rekreaci politikům a jejich rodinám. A proč o tom píši? Domnívám se, že politik, pokud nemá přehled o běžných cenách ubytování a stravování, není schopen posoudit, jaká výše sociálních dávek je pro rodinu dostačující. Je pro mě také zarážející, že zatímco na tábory dětí ze znevýhodněného prostředí není snadné sehnat finanční prostředky, dotace na rekreační zařízení politiků se vždy najdou. Bylo by potěšující, když by tato zařízení byla poskytnuta i pro ozdravné pobyty dětí v přírodě. Pobyt 1 dítěte v Lipnici na 10 dnů by stál 1880 Kč, což je zřejmě méně, než činí náklady na 10 dnů pobytu v letním táboře! Pokud by bylo rekreační zařízení využíváno i takto, bylo by to mnohem přínosnější. Přestože jsou ceny ubytování v rekreačních zařízeních obvykle mnohonásobně vyšší, než jsou ceny ubytování trvalého, v případě poslaneckého zařízení to neplatí, neboť jeden měsíc ubytování v tomto zařízení stojí pouhých 1290 Kč. Na tuto cenu ubytování by zcela jistě dosáhli i sociálně slabí spoluobčané! Stalo se u nás zvykem, že politikové, úředníci, novináři i další občané používají výraz „nepřizpůsobiví“, „problémoví občané“ apod. Není mi srozumitelné, komu se lidé mají přizpůsobit! Věřím však, že výše uvedeným výhodám politiků by se i další občané přizpůsobili velmi snadno!
Politikové v ČR vynakládají značné úsilí, jak snížit výdaje na sociální dávky, a to aniž jsou dořešeny další souvislosti. Pokud se však jedná o odnímání poslaneckých výhod, levných obědů i rekreací, bezplatných vnitrostátních letenek a vyšších diet při služebních zahraničních cestách, poslanci stejnou snahu neprojevují. Jak uvedla i jedna z čtenářek MFDnes k článku o dotacích státu na rekreace politikům a jejich rodinám: „Je to nemorální a odsouzeníhodné. Ať ceny pro tyto prominentní rekreanty zvýší a vzniklý rozdíl dají na nemocnice či dětské domovy.“ Tak to vypadá, že politika u nás není službou občanům, ale stala se výhodným podnikáním!

Z. Procházková