Svůj poslední letní tábor cikánských dětí jsem zažil ve čtrnácti letech. Plný nadšení a očekávání jsem spolu s bratrem nastupoval do autobusu, který nás odvážel na deset dní do osady Litner.

S mnoha dětmi jsem se již znal z dřívějška, proto jsem se ihned začal chovat jako starý mazák. Ujal jsem se role hlavního pomocníka vedoucího tábora a začal vše organizovat. U menších jsem získal respekt, u dospívajících děvčat obdiv. Zvláště Erika se snažila být vždy v mé blízkosti. Dokonce i při jídle jsme seděli vedle sebe a Erika mi přidávala ze své porce zbylé knedlíky. Celým táborem se neslo, že se zrodila velká láska a že se chováme jako manželé. Její zájem mně imponoval a mé sebevědomí vzrostlo.
Už při první obhlídce okolí tábora jsem zjistil, že v sousedství sídlí pionýři z Polska. Vyzvali jsme jejich kluky, aby si s námi zahráli exhibiční mezinárodní utkání v kopané. Z pohledu diváka nestál zápas za nic, soupeř nám vůbec nestačil. Někteří naši hráči se s míčem doslova mazlili a fanoušci již po chvíli začali hlasitě povzbuzovat Brazil, Brazil. S přehledem jsme vyhráli a já, jako kapitán mužstva, jsem samozřejmě nastřílel nejvíce branek.
Naši noví kamarádi pro nás na oplátku uspořádali karneval masek s letní diskotékou. Možnost obhlédnout si Polky jsme přivítali s nadšením. Skoro všechny nás okouzlila na svůj věk hodně vyspělá pionýrka Beata. Při ploužáku se na mne přilepila tak, až se mně zatočila hlava. Darovala mi korunku, kterou měla na hlavě a pozvala mě do stanu, abychom si vyměnili adresy. Snad proto, že jsem od našeho seznámení očekával víc, vyhledal jsem Beatu hned po večeři. Měla zrovna službu na bráně, a tak jsem počkal na večerku a vypravil se za ní. Hezky jsme si povídali a po chvíli přišlo i na to další. Měl jsem jenom problémy s rozepnutím košile jejího stejnokroje. Kdo si pamatuje, ví, že jejich knoflíky měly tvar kosočtverce. Když se mi už začínalo dařit, uslyšeli jsme najednou kroky – Erika! Hned na nás vychrlila spoustu nadávek. S Erikou jsem až do konce tábora už nepromluvil a s Beatou jsem si ještě asi dva roky dopisoval.
Alojz Vašek