Mileno,
Ty jsi nás povzbudila ke psaní. Mnozí spali a nevěděli o svém talentu.
A Ty jsi v nás náš talent probudila.
Ilona Ferková, Elena Lacková. Ty jsi je povzbuzovala, aby psaly romsky.
Tera Fabiánová, Andrej Giňa...
A také já.
Já jsem Tě velmi obdivoval.
Objevila jsi nám naši identitu.
Ukázala jsi nám, že se nemáme za co stydět.
Že pocházíme z kulturního národa, který je velmi duchovně na výši.
V našich genech je pokoj, láska ke všem lidem.
A Ty jsi nám to všechno ukazovala.
Krásu romského jazyka, pohádek, přísloví, pověstí.
Ukázala jsi nám cestu z bídy, temnoty a cestu ke vzdělání.
Ukázala jsi nám, že jsme NÁROD BEZ HRANIC.
Učila jsi nás, že jsme všude ve světě.
Že k sobě patříme.
I navzdory různým rozporům jsme schopni mezi sebou komunikace.
Že máme svoje osobnosti, kterých si vážíme.
Ukázala jsi nám naši lásku k dětem, ke starým lidem.
Chodila jsi z osady do osady a probouzela v nás vědomí, že jsme hrdý národ.
Objevila jsi pro nás, pro Romy, naši kulturu.
Za to na Tebe, Mileno, nikdy nezapomeneme.
Vryla jsi nám do srdcí velkou brázdu lásky a naděje.
Stala ses jednou z nás. Naší sestrou, Romkou.
Když nám ubližovali, cítila jsi s námi.
Bránila jsi nás jako matka chrání svoje děti.
Byla jsi pro nás nejen učitelkou, ale i matkou.
Mnohým z nás jsi nasměrovala náš život.
Nikdy na Tebe nezapomeneme.
A budeme pokračovat Tvůj život, který jsi tu pro nás zanechala.
Nechť Ti Bůh žehná.
Nechť Tvoje duše se dostane tam, kde chce.
Mezi naše Romy, kterým jsi oddala celý svůj život.

Tvůj žák a oddaný přítel Vlado Oláh