„Jde o pocit doteku. Ve skutečným městě chodíš, míjíš lidi, lidi do tebe vrážej. V LA se tě nikdo nedotkne. Jsme pořád schovaný za sklem. Ten dotek nám tak chybí, že se radši srazíme, abychom vůbec něco cítili.“
Film Crash (2004) je provokativní a velmi odvážnou sondou do protínajících se životů několika obyvatel Los Angeles z různých etnických skupin a kulturních tradic. Příběh se odehrává během jedné noci a jednoho dne. Začíná srážkou dvou aut, která je příznačná pro celý snímek, a stejně končí. Anglické slovo „crash“ totiž znamená náraz, srážku či dopravní nehodu.

Podobných nehod, nechtěných, povětšině vyhrocených a ve filmu symbolických setkání lidí, kteří by se za jiných okolností k sobě zřejmě chovali slušně, anebo by se vůbec nepotkali, je v tomto filmu hned několik. Úvodní srážka asijské a portorické řidičky, které se častují rasistickými nadávkami. Nekorektní policejní prohlídka hraničící se sexuálním obtěžováním ženy afroamerického režiséra, které si vzal na mušku rozzlobený bílý strážník. Rozbité dveře u obchodu perského majitele, kterého hispánský zámečník při výměně zámku upozorňuje na jejich špatný stav. Pokus afroamerického zloděje aut o krádež luxusního vozidla, který řídí již zmíněný afroamerický režisér. Stejný policista, který osahával režisérovu ženu, ji pak vytáhne z převráceného auta, jemuž hrozí vznícení a následný výbuch. Podobně najde černošský zloděj aut v jednom ukradeném vozu asijské uprchlíky, které pustí na svobodu a ještě jim dá peníze na jídlo.
Tyto emocionálně vypjaté situace tvoří součást dennodenního strádání sociálně a ekonomicky slabých komunit; jsou možná o poznání vyhrocenější po teroristických útocích z 11. září 2001. Pachatel i oběť jsou v nich vystavováni mocenským zákonitostem a hrám, při nichž si společensky mocnější jedinec „dovoluje“ na slabšího. V opačném případě se slabší jedinec mstí příslušníkovi silnější společenské vrstvy. Terčem rasismu se přitom stávají lidé, kteří jsou doslova více vidět - Asijci, Afroameričané, Hispánci, Peršané, Portoričané… Tito lidé jsou v menší míře společensky úspěšní zejména kvůli přetrvávající rasové diskriminaci. Dostávají se přes kolotoč nezaměstnanosti, ekonomické nouze, závislosti na drogách, alkoholismu a trestné činnosti až na samotné společenské dno. Vymanit se z těchto pout se daří pouze několika jedincům, i za cenu loajality vůči projevům rasismu. Příkladem je situace, kdy si bílý policista stěžuje na rasisticky smýšlejícího kolegu svému afroamerickému nadřízenému, který o rasismu nechce ani slyšet, protože by ho takový skandál v řadách podřízených stál tvrdě vydobyté vysoké postavení.
Snímek vyznívá velice negativně, avšak realisticky. Divák si nekreslí žádný idealistický obrázek o multikulturní Americe, kde se všem etnikům žije jako v ráji, naopak je svědkem situací, které se odehrávají dnes a denně a v nichž je člověk člověku vlkem. Rovněž ukazuje, že pokud se člověk projevuje jako rasista, jedná tak vždy vědomě, ať už jde o projevy slovní či fyzické. Rasismus je za všech okolností důsledkem strachu – obavy z neznámého či nepoznaného, jíž se však kterýkoli jedinec může postavit.
Americká filmová studia, která se povětšině řídí politikou komerčního úspěchu, se zpravidla vyhýbají kontroverzním tématům jako je rasová problematika. Je tedy kupodivu, že film Crash režiséra Paula Haggise, v němž se objevují hvězdy amerických filmů středního proudu (Sandra Bullock, Brendan Fraser, Matt Dillon a mnoho dalších), byl vůbec natočen. U nás šel snímek z (ne)pochopitelných důvodů rovnou do videodistribuce, aniž by prošel českými kiny, až na pár výjimek, například brněnské kino Art. Doufejme, že jej bude promítat alespoň Česká televize, nejlépe v hlavním vysílacím čase.

Jana Kabeláčová