(1712–1778)

První člověk, jenž si ohradil kus země, prohlásil ji svým vlastnictvím a zjistil, že ostatní jsou natolik bezelstní, aby mu uvěřili, byl skutečným zakladatelem civilizované společnosti. Kolika zločinů, válek a vražd, kolika utrpení a strázní by byl lidský rod ušetřen, kdyby jen někdo vytrhal hraniční sloupy, přehradil příkopy a zvolal na své bližní: „Ať vás nenapadne naslouchat uzurpátorům. Budete ztraceni, jestliže zapomenete, že plody země patří všem a že země není ničím vlastnictvím!“
(O původu nerovnosti mezi lidmi, 1755)

Švýcarsko-francouzský filozof, spisovatel, politický teoretik a hudební skladatel-samouk se domníval, že člověk je v zásadě dobrý, vznešený divoch, nachází-li se v přirozeném stavu, tj. stavu všech ostatních zvířat, v němž se člověk nacházel před vytvořením civilizace a společnosti, a že dobří lidé se stávají nešťastnými a zkorumpovanými prostřednictvím zkušeností nabytých ve společnosti. Společnost považoval za umělou a zkorumpovanou a věřil, že její podporování společnosti má za následek neutuchající neštěstí člověka. Tvrdil mimo jiné, že pokrok umění a vědy nepřinesl lidskému druhu užitek. Jeho teze spočívala v tom, že pokrok vědomostí učinil vlády mocnějšími a potlačil svobodu jednotlivce. Materiální pokrok vlastně podryl možnost upřímného přátelství, jež nahradil závistí, strachem a podezíravostí.
(jk)