(17. 10. 1924 až 10. 10. 2001)
V těchto dnech vzpomínáme na našeho spolupracovníka, historika Bartoloměje Daniela. V měsíci říjnu si připomínáme již čtvrté výročí jeho úmrtí a zároveň také 81. výročí jeho narození.
Celý život zasvětil bádání, poznávání a propagaci romského etnika. S obrovskou houževnatostí shromáždil nespočet cenných historických pramenů odkazujících k romské historii. Bartoloměj Daniel byl vždy borníkem, který se výsledky své práce snažil přiblížit také širší veřejnosti. Nebyl typem vědce, který je srozumitelný pouze úzkému okruhu akademiků. Své poznatky neúnavně propagoval a upozorňoval na bohatou historii Romů, na jejich významná kulturní specifika. Byl vědcem, u něhož se přirozeně snoubí teorie s praxí. V roce 1969 se stal spoluzakladatelem první romské organizace u nás, Svazu Cikánů-Romů (SC-R), v Ústředním výboru SC-R ČR, který měl sídlo v Brně, pak pracoval až do likvidace svazu v roce 1973. Už na půdě této organizace se zapojil do dokumentace dějin a kultury Romů, vytvářel sbírkové kolekce dokládající existenci tradičních romských řemesel, zejména kovářství. Na toto téma také svaz z jeho podnětu v roce 1970 uspořádal výstavu Tradiční romské kovářství. Sen o vlastním muzeu se svazu stejně jako Bartoloměji Danielovi rozplynul s likvidací svazu; nashromážděné unikátní sbírky přešly do státních muzeí.

V roce 1990 se Bartoloměj Daniel zapojil do malé skupinky brněnských Romů a odborníků, kteří znovu začali přemýšlet o založení muzea. Nejprve už sám moc nevěřil, ale když se začaly věci dařit, aktivně se zapojil do činnosti rodícího se Muzea romské kultury. Po čase se podařilo získat do tohoto muzea i něco z původních sběrů SC-R, zejména jádro sbírky starého romského kovářství, na jejímž vzniku nesl lví podíl.
Dnešní ředitelka muzea na Bartoloměje Daniela vzpomíná slovy: „Pan Daniel byl nepřekonatelným vypravěčem, v osadě by jistě byl vyhlášený paramisaris (pohádkář), dokázal poutavě a s osobním zaujetím vyprávět příběhy z romské minulosti. Podstatnější je ale to, že byl opravdu vědcem, který bral poznání o dějinách Romů naprosto vážně, jako historik ctil prameny, navíc ovládal výborně vedle romštiny i francouzský jazyk a dokonce i esperanto. A taky moc pěkně kreslil, nejraději téma, které znal ze svého dětství – od svého otce kováře, maloval kováře při práci a vše co k tomu potřeboval, podle jeho návrhu si například nechalo muzeum zhotovit repliku měchu kočovných romských kovářů. Byl to náš dlouholetý kolega, kterého jsem měli rádi a který muzeu hodně dal a pomohl.“
Kratší dobu než Jana Horváthová pobyl s Bartolomějem Danielem muzikolog muzea, Tomáš Šenkyřík. „Se jménem Bartoloměje Daniela jsem se setkal již na filozofické fakultě díky svému profesorovi, Dušanu Holému, který o něm vyprávěl vždy s velkým uznáním. O to větším zážitkem pro mě bylo, když jsem nastoupil na konci roku 1999 do Muzea romské kultury, kde jsem se s ním setkal osobně a stal se také jeho kolegou. Pan Bartoloměj Daniel byl pro nás mladé vždy velice inspirativní osobností. Kdykoli jsme se na něho obrátili s prosbou o radu či pomoc, vždy nám ochotně pomohl. Všiml jsem si, že se vždycky usmíval a cítil jsem, že má radost z toho, že máme o romskou kulturu a historii zájem. Také si vzpomínám, jak nám jednou přednášel modlitbu Otčenáš v romštině – slyšel jsem ji romsky poprvé, a byl to velký zážitek.“

Tomáš Šenykřík,
Jana Horváthová
Muzeum romské kultury