JESENÍK – V pátek 4. listopadu znovu rozhodoval jesenický soud v trestní věci mladých rasistů, kteří v červnu před dvěma lety napadli Lýdii a Jana Žigovy. Připomínáme, že loni v lednu jesenický soud uložil jen podmíněné tresty. Teď padaly tresty nepodmíněné v trvání od 3 do 4,5 roků.

Soudce Dušan Jedlička jako polehčující okolnosti uváděl, že obžalovaní napomáhali při objasňování trestného činu, provedli částečnou úhradu způsobené škody a vedli řádný život před spácháním trestného činu.
Přitěžujícími okolnostmi bylo mimořádně surové a zákeřné přepadení Žigových nad brzkým ránem přímo v bytě, a to z pohnutek vedených proti národnosti, jak bylo výslovně soudcem řečeno. Paní Žigová byla ve vysokém stupni těhotenství.
Teď už jen moje osobní dojmy, seděl jsem mezi diváky.
Soudní správa vyčlenila pro toto přelíčení mimořádně malou soudní místnost, ačkoliv bylo zřejmé, že účast veřejnosti bude značná. Soudce úvodem prohlásil: „Kdo nesedí, opustí místnost! Děti rovněž! Kdokoliv naruší jednání, bude vyveden! Žádné fotografování, žádné záznamy!“
Takže v místnosti mohlo sedět pouze v jedné řadě asi jen devět osob. Všichni ostatní zůstali na chodbě.
Jen stěží se mohu zbavit dojmu, že úmysl omezit počet veřejnosti byl zřejmý, nešlo tedy o opominutí vyjít vstříc potřebě zájemců a přístup umožnit všem. Když uvážíme dřívější skandální rozsudek téhož soudu, není se čemu divit.
Zdá se, že opravné právní prostředky hrají svoji roli a klopotně sice, ale přece jen, vrací neúnosná soudní rozhodnutí prvního stupně blíže k meritu zákona, když už ne blíže spravedlnosti, se kterou rozhodnutí má někdy jen málo společného.
V průběhu řízení jsem ty mladé obžalované hochy pozoroval. Byli sebevědomí a nevyzařoval z nich ani náznak nějaké lítosti. Počítali najisto, že i tentokrát vyváznou jen s podmínkami. Rozsudek je vyloženě rozhodil. Zejména Jaš, když odcházel ze soudní síně, byl rudý jako rak a zlostně od sebe odháněl přítomné novináře. Blajze měl opět na sobě bundu s nápisem Lonsdale, což je symbol anglických neonacistů. Přestože již v předcházejícím odročeném řízení na tuto skutečnost upozorňovala zástupkyně poškozených JUDr. Zdeňka Poláková, soud její připomínku nevzal v potaz.
V tomto smyslu jen sotva obstojí v odůvodnění rozsudku uváděný řádný život obžalovaných. Napadání Romů před soudním řízením i po něm prováděli tito hoši celkem bez další úhony běžně. Pro soud to nebyl důvod ke zpochybňování jejich řádného života. Trest lze přijmout, jeho výchovný smysl však v tomto případě nepřichází v úvahu. To bylo zcela zřejmé v průběhu celého řízení. Ani soud to však k vážnějšímu zamýšlení, které by se odrazilo v průběhu jednání, nepřimělo. Rozhodnutí soudu není pravomocné, obžalovaní se jako jeden muž odvolali.

Karel Holomek