Násilí, agresivita, ničení cizího majetku, které se v posledních dnech odehrávaly na předměstí Paříže a i v jiných končinách Francie a Evropy, může podle mnohých odborníků potkat i Českou republiku. V České republice je podle odborníků možné – někdy v budoucnu – očekávat protesty mladých Romů. Někteří sociologové naopak tvrdí, že čeští Romové nemají vůdce ani organizaci, která by je vedla do ulic měst, kde by například pálili auta.

Vedoucí sekretariátu vládního zmocněnce pro lidská práva a koordinátorka vládní kampaně Spolu proti rasismu Kateřina Jacques varuje, že mladí lidé, kteří nemají práci (a často ji ani nehledají), nedaří se jim (nebo ani nechtějí) začlenit do společnosti a mají zkušenosti s diskriminací, jsou živnou půdou pro možný výbuch násilných nepokojů i v ČR: „Dlouhodobě varujeme v tom smyslu, že vytváření tzv. ghett, izolace těchto lidí od další společnosti, neprostupnost společenských vrstev, nemožnost se zapojit do občanského života v jeho plné šíři je závažný problém. Na Slovensku jsme byli něčeho takového dokonce svědky: po radikální změně systému sociálních dávek Romové vyšli do ulic a proběhlo tam něco, co potom bylo nazýváno rabováním, ale byla to asi taková reakce z nouze, takový výkřik zoufalství. Já doufám, že k tomu u nás nikdy nedojde, ale rozhodně bych se netvářila tak, že nám nic takového nehrozí.“

Ghett je čím dál víc
Romská ghetta v České republice jsou, a dokonce jich podle Kateřiny Jacques přibývá: „My bohužel z úrovně státní správy sledujeme, jak samosprávy nezodpovědným způsobem vytvářejí ghetta ve svých lokalitách. Je to takový krátkodobý názor, že problém vytlačí mimo centrum města, a tím se ho jakoby zbaví.“ Obavy, že by čeští Romové vyšli do ulic, ovšem nesdílí například Ivan Veselý, předseda občanského sdružení Dženo: „Já si myslím, že u nás tyhle sociální nepokoje nehrozí, protože máme rozdílné historické zkušenosti. Romové byli součástí evropské civilizace po řadu staletí. To, co se děje v Paříži, má mnoho rozměrů. Interpretovat tento problém jen na základě sociální nerovnosti nebo nespravedlnosti je velký omyl. Co se tam stalo, má rozměr náboženský a kulturní.“
I přes vládní protidiskriminační programy, sociálně-vzdělávací projekty, se v romských ghettech rozmáhají drogy a prostituce, a s tím spojená kriminalita. Vznikají dětské gangy, kterým trestní stíhání nehrozí. Lidé v okolí se romské komunity bojí – a není to podle poslance a vládního zmocněnce pro lidská práva Svatopluka Karáska projev rasismu: „Největší problém není v rasismu, ale v jinakosti. Romové žijí životním stylem, který ostatním vadí. Nejde o to, že jsou jiné barvy pleti, ale že žijí tak nepřizpůsobivě. Pak se řekne, že lidi jsou rasisti, ale ono jde o normální pobyt mezi lidmi, o dohodu, o její plnění. Ne všechny neshody a nepokoje jsou v tomto smyslu rasistické.“

Kampaně proti rasismu
Všechno má své souvislosti – xenofobie pramení ze strachu z jiné mentality a životního stylu menšin – a v praxi může vést k diskriminaci menšin. Sehnat práci je pro cizince, ale i pro Romy, mnohdy nadlidský úkol. Vláda už šestým rokem financuje kampaň Spolu proti rasismu, jejíž součástí jsou billboardy, televizní i rozhlasové šoty vyzývající k toleranci a porozumění. Vláda spolufinancuje stovky multikulturních projektů, od nichž si slibuje sociální smír mezi většinovou společností a menšinami. Otázkou zůstává, zda to bude stačit.

Mikuláš Kroupa, redaktor BBC
http://www.bbc.co.uk/czech/