V noci z 9. na 10. listopadu 1938 v celém Německu vypukl protižidovský pogrom, který bývá označován poněkud zavádějícím a eufemistickým názvem Křišťálová noc (německy Kristallnacht). Pogrom symbolizoval a urychlil vyostření nacistické protižidovské politiky v roce 1938.
Záminkou k rozpoutání násilí se stal atentát na legačního sekretáře na německém vyslanectví v Paříži Ernsta vom Ratha, kterého 7. listopadu 1938 dvěma výstřely těžce zranil 17letý Žid Herschel Grünspan. Jeho rodina se stala obětí vypovězení polských Židů z Německa do Polska, které bylo německými úřady provedeno na konci října. Jeho rodiče a sestra patřili k tisícům nešťastných Židů, kteří museli v bídných podmínkách trávit dlouhé týdny na hranicích, když je ani jedna strana nechtěla přijmout. Popudem k činu Herschela Grünspana byla snaha pomstít se za osud svých rodičů a upozornit na něj.

Nešťastný a neuvážený čin židovského mladíka nebyl ale skutečným důvodem vypuknutí pogromu – nacisté jej pouze využili jako záminku k vyostření protižidovských opatření. Nacistická propaganda představovala atentát jako součást židovského spiknutí proti německému národu, jako pokus Židů a vyvolávání nepřátelství mezi evropskými státy. Všechny německé noviny publikovaly v následujících dnech na prvních stranách nenávistné protižidovské tirády.
V Paříži mezitím vom Rath bojoval o život a 9. listopadu 1938 odpoledne zemřel. Shodou okolností se týž den večer v Mnichově konalo každoroční setkání nacistických „starých bojovníků“ s Hitlerem, které bylo připomínkou nezdařeného nacistického puče v Mnichově v roce 1923. Když Hitler kolem 10. hodiny večer odešel, vystoupil (bezpochyby po dohodě s Hitlerem) Goebbels se zprávou o úmrtí vom Ratha a s plamenným protižidovským projevem vyzývajícím k pomstě, který si přítomní funkcionáři SA a dalších nacistických institucí vyložili jako povel k zahájení protižidovského pogromu. Již v noci začaly především jednotky SA vyvolávat protižidovské nepokoje a útočit na židovské objekty.
Během pogromu, který probíhal 10. a na některých místech, zvláště v Sudetech, ještě 11. listopadu, byla vypálena převážná část synagog a židovských modliteben, které byly považovány za symbol přítomnosti a úspěchu židovské menšiny v Německu. Byly vypleněny židovské obchody a podniky, jejich zařízení bylo zničeno. Bylo hlášeno zhruba 7500 zdemolovaných židovských obchodů. Přímo při pogromu bylo zabito téměř sto Židů a zhruba 30 tisíc, většinou majetnějších, jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen. Z nich byli propouštěni až po závazku emigrace a zabavení majetku ve prospěch Říše.
Nacistické vedení cynicky tvrdilo, že pogrom nebyl nijak organizován a že sami Židé vyvolali spravedlivý hněv lidu, a využilo jej k dalším protižidovským opatřením. Židům bylo přikázáno odstranit způsobené škody a uvést vzhled ulice opět do původního stavu; zároveň ale zabavili pojistky, na něž měli poškození nárok. Dne 12. listopadu bylo na poradě, jíž předsedal Hermann Göring, německým Židům navíc uloženo zaplatit pokutu ve výši jedné miliardy marek. Křišťálová noc tak byla využita také k urychlení nucené arizace židovského majetku. Listopadový pogrom roku 1938 může být považován za symbolický i praktický mezník v nacistické protižidovské politice: značil přechod k úplnému vyloučení Židů ze společnosti a potenciálně k jejich fyzické likvidaci.

Text převzat
z www.holocaust.cz