Rozhovor s paní Barborou, narozenou roku 1933

Můžete nám říct něco o tom, kdy jste se narodila?
No, narodila jsem se v Markušovcích, okres Spišská Nová Ves, bydleli jsme v Jarečku, to se říkalo v Jarečku. Bylo nás deset dětí, z deseti děcek už jsme zůstaly jenom tři, a pamatuju si, jak jsme žili ve válce, jo, že jsme utíkali do lesa, byli jsme skovaný, z našeho baráku z místnosti byla nemocnica udělaná. Já jsem byla počkej, hm, brácha, po třech letech, po třech letech jsem byla, napřed byl Lojza, napřed byli ti starší, jo, pak Lojza, Lojza, keď umíral, umřel teď, tak mu bylo 68 a mně je… 68, ne 69, jo, 68, a mně teď v srpnu, bude čtvrtého srpna 67. (Dnes 72 let, pozn. red. )

Pěkný věk.
To není, a ještě mám teda bráchy a sestru. No, tak nás bylo deset. Ti starší už sú všechny mrtví.

Bylo vás deset. Kolik bylo kluků a kolik bylo holek ?
Holek jsme byly šest.

Takže čtyři kluci.
Ano, čtyři kluci. Ano.

A maminka s tatínkem jsou odkud?
Maminka…, maminka byla, jak to se říká, z Leskovjan, Leskovjany to je taková dědinka a tatínek byl z tej Markušovce, z toho Jarečku.

A oba byli Romové?
Oba dva byli Romové.

Na tom Slovensku, jak jste bydleli, měli jste rodinný domek nebo…?
Měli jsme…, měli jsme jednu místnost, ale velký teda jo, bez podlahy. Jenom hliněnou podlahu. A všechny jsme spávaly na zem a jednu postel, co se ustlalo ty duchny, rozumíš tomu. A jinak nic. No byla bída.

Vaši rodiče dělali co? Byli to dělníci? Chodili třeba pomáhat na stavbu? Jak to bylo?
No, prodávalo se, chodilo se na šípky, na maliny, na ostružiny, dřevo se prodávalo a tak. Nezaměstnanost, to nebylo.

Takže příležitostně vždycky dělali.
Jo, a po sedlákoch chodili pomoct, aji já jsem chodila.

A třeba dělal tatínek nějaké řemeslo?
Ne, on spíš kupoval hrnce a jezdil po dědinách prodávat a výměnu za múku a za takový věci.

A maminka?
Ne, nic, nic. Moja maminka neměla ani důchod, nic.

A když by jste to zhodnotila, jaký měla Vaše maminka život, jestli byla šťastná nebo jestli byla za ten život, za těch deset dětí, jestli byla nějak unavená nebo prostě ustaraná?
No, to víš, že byla unavená, to víš, že byla unavená! (rozplakala se)

Když jste vyrůstala, jak se o Vás starali, jak by jste zhodnotila tu výchovu, byl na Vás tatínek přísný nebo na všechny děti, nebo spíš maminka? Maminka měla hlavní úlohu ve výchově?
Já, co se týče, do školy nechodila. Já to řeknu přímo do očí. Ti ostatní chodili, protože já jsem byla nemocná s očima, no a otec byl na nás přísný, to víš, že byl, no, a mama taky svoje vytrpěla, tu bídu, my jsme chodili žebrat, jak se říká. Keď sme chceli jest, tak museli jsme projít třeba dvě vesnice, aby jsme zehnali, jak se řekne bramboru, abo zdechlú slepicu. Já se nebudu stydět.

A tam, kde jste bydleli, tak vy jste bydleli na okraji v nějaké osadě nebo jste bydleli mezi gádžama?
Ne, to bylo na okraji.

Takže to byla osada.
Osada taková, ano.

A kolik vás v té osadě tak bylo, těch rodin?
Ty baráky bych měla počítat, jo, to bych měla. Tak já jsem bydlela na vrchu. Takový třicet baráků.

Tak to je dost velká osada.
No to byla.

(pokračování příště)