Již několikrát jsme na stránkách Romano hangos vysvětlovali, jak je spolupráce úřadů práce a nevládních organizací v rámci aktivní politiky zaměstnanosti do jisté míry limitována. Finanční prostředky vynaložené úřady práce na podporu vytváření veřejně prospěšných prací nevládními organizacemi nevstupují jako povinná 30% účast této organizace v plnění projektů a naopak ještě zvyšují státní dotaci a tím vlastně i tuto 30% účast ještě zvyšují. Úřady práce jsou státní instituce, a proto i jejich podpora je podporou státní. To na první pohled vypadá dobře a systémově, jak se rádo říká.

Avšak. Proč by si nevládní organizace měla přidělávat značnou administrativní práci spoluprací s úřady práce zaměstnáváním těžce zaměstnatelných pracovníků a navíc ještě problémy s vyúčtováním a získáním oné 30% povinné finanční účasti, když ji to nepřinese nic jiného než právě ty problémy? Tím není řečeno nic jiného, než že právě tato podmínka ze strany ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) nemá nic společného s podporou aktivní politiky zaměstnanosti, což je jeden z velkých programů MPSV!
Přesvědčil jsem se na posledním zasedání Rady vlády pro záležitosti romské komunity, že ani vládním úředníkům tento fakt a jeho důsledky do aktivní politiky zaměstnanosti není jasný.
Jakási úlitba bohům byla učiněna příslibem, že snad prostředky získané nevládní organizací spoluprací s úřady práce nemusí zvyšovat základní státní dotaci, pokud o to nevládní organizace požádá. Ale kdož ví, jak to bude!

K. H.