Anděla Halušková

Anděla je krásná dívka. A také neobyčejná žena. Romská maminka a kubánský tatínek se v jejím vzhledu samozřejmě museli projevit, ale krása a exotický původ nestačí k probojování se do finále České Miss. Anděla Halušková je vůbec první dívkou s romskou krví, která se dostala do finále celorepublikové oficiální soutěže a přihlásila se ke svému původu. Je svým způsobem průkopnice a pro mnohé mladé krásné Romky i příkladem toho, že když člověk něco opravdu hodně chce, může toho dosáhnout. Anděla je výjimečná osobnost, bojovná, tvrdá a přímá. Nenechá si líbit, když ji chlapi smyslně okukují na ulici, ani když cestující v tramvaji provokativně schovávají peněženky. Nikdy se nestyděla za svůj romský původ, je na něj hrdá. Stejně tak na svou účast v letošní kampani proti rasismu, v které hraje hlavní roli. Zdá se, že příběh tiché pokladní ze supermarketu se náhle proměnil v kariéru úspěšné modelky a z neznámé dívky se stala známá osobnost. A přestože jí krása nahoru určitě pomohla, na Andělčině žebříčku hodnot stále hraje prim zejména poctivost a upřímnost. „Jsem ráda, že lidé také někdy soudí člověka podle toho, jaký je, a ne jen podle toho, jak vypadá.“

Alexandr Minajev

Málokdo si dokáže představit, jak se žije cizinci, který chce u nás legálně žít. Když před několika lety Saša potkal herečku hanáckého HaDivadla Martu Bačíkovou, rozhodli se, že spolu zůstanou v České republice. Tím pro oba začala nesmírně těžká životní etapa. Ukázalo se, jak je obtížné získat povolení k pobytu. Nebo sehnat bydlení pro člověka, který pochází z „východu“. Téměř nemožné. A přesvědčit okolí, že každý Rus není nutně okupant, zloděj či v lepším případě alkoholik, to dá práci snad největší. (Legrační je už samotná představa, že se někdo při zápase ČR – Rusko snaží fandit Rusům.) „Rusové mají v sobě touhu rozdávat a na ničem nešetřit. Ať už se jedná o peníze, city nebo radost. Když má Rus nějaký problém, pošle ho dál a podělí se o něj se svými přáteli. S takovým přístupem jsem se tady zatím nesetkal.“ Dlouho se Alexandr nemohl postavit na vlastní nohy. Nakonec mu pomohla umělecká komunita. Díky ní se mu podařilo to, o čem mohou příchozí z východu a mnohdy i ze západu pouze snít. Stal se respektovaným hercem a režisérem prestižního divadla Kašpar a nedávno také hercem jednoho z nejnovějších televizních seriálů. Mimochodem, občas si s kolegou Budařem a dalšími herci zazpívá a zahraje na Pražském hradě. Jen tak pro radost, pro české diváky i pro cizince…

Lejla Abbasová

Do Keni se Lejla vydala jako charitativní pracovnice. Setkala se tam nejenom s jistou nevraživostí obyvatel, ale zejména s umírajícími dětmi a krutostmi zaostalého světa. Možná také proto nyní spolupracuje s Humanistickým hnutím zajišťujícím adopce na dálku pro malé Afričany. Dcera české maminky a súdánského otce se ale dokonale vyzná i v oboru, který bychom mohli zařadit téměř na opačný pól smylu lidského konání - v showbusinessu. Mnoho let tančila se známou skupinou Šum svistu Dana Nekonečného, pracovala i jako modelka, uváděla videoklipy na hudebním kanálu Óčko a nedávno se dokonce stala moderátorkou jednoho z nejsledovanějších TV pořadů Big Brother. O Lejle a rasismu lze říci, že je světlou (či spíše tmavou) výjimkou. Kromě dávného incidentu se skupinkou skinheadů nemá s rasismem problémy. Naopak patří k oblíbeným tvářím jak mezi českými televizními diváky, tak i africkými dětmi. Že je to zvláštní kombinace? Tak už to u míšenek chodí. V nejbližší době se do Afriky chystá vrátit: s projektem na potlačení ženské obřízky.

Ivan Šaray

Ivan se chce zasadit o to, aby se zvedla vzdělanostní úroveň Romů, ale není to jednoduché. Romské děti se ve školách neučí ani svůj mateřský jazyk, ani svou romskou historii. Ivan se chce věnovat celým rodinám, aby se samy dokázaly o sebe postarat. Manželé Šarayovi to sami neměli jednoduché: kromě vlastního syna se starali ještě o další tři děti nešťastně zesnulé sestry. Její příběh svědčí o jedné z nejhorších forem rasismu u nás – o bezedné lhostejnosti. Když v roce 1994 dostala Ivanova sestra po několika třešních bolesti břicha, nikoho nenapadlo, jak tragicky může taková banální událost dopadnout. „V nemocnici sestru úplně odložili! Do takové malé místnosti. Jako jedinou. Ostatní pacienti chodili do ordinace tak, jak přicházeli. Moji sestru ale nechali čekat v bolestech téměř šest hodin. Když ji doktor prohlédl, rozhodl o hospitalizaci. Ale ani první den, ani druhý den jsme o sestře nedostali žádné informace. Jen díky malým dárkům jsme se občas něco dozvěděli třeba od uklízečky. Zjistili jsme, že se o ni skoro nikdo nestará a že má jít na operaci. Víc nic. Ani po operaci s námi žádný lékař nemluvil. Teprve třetí den se ve velké místnosti shromáždila snad polovina nemocnice, aby nám oznámila, že se nedalo nic dělat a sestra zemřela. To byla první a poslední oficiální informace, kterou nám dali!“ Že bychom se s Romy začali bavit teprve tehdy, když jim něco strašného provedeme…?

Asen Šopov

V roce 1984 přijel Asen Šopov do tehdejšího Československa studovat na pražskou FAMU. Kromě běžného studia musel v krátké době zvládnout i nový jazyk - češtinu. Zvládl obojí. Ještě během studií začal pracovat společně se spolužákem, režisérem Ondřejem Trojanem, na svém prvním celovečerním filmu Pějme píseň dohola. Pak se již jeho kariéra vyhledávaného kameramana rozjela naplno. Videoklipy, reklamy, televizní filmy a seriály dávaly tušit, že český film je obohacen o další osobnost, byť se nenarodila v Čechách. Originální a poctivý přístup k filmové či televizní vizualizaci přinesl Asenovi i řadu ocenění. Zvláštní uznání poroty na 35. mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha 98 (KusPoKusu), Zvláštní uznání poroty na 7. mezinárodním festivalu Dance Screen Kolín nad Rýnem 99 (KusPoKusu), nominace České filmové akademie na Českého lva za nejlepší kameru 2003 (Želary), nominace Americké filmové akademie na Oskara za nejlepší cizojazyčný film roku 2003 (Želary). V Praze Asen Šopov již před lety založil rodinu. Přestože s dětmi mluví česky i bulharsky, respektuje, že jejich domov je již zde v Čechách. O to víc zamrzí, když z úst některých Čechů zaslechne slovo Bulhar s nádechem primitivního despektu.

Další tváře Kampaně naleznete na webových stránkách www.spoluprotirasismu.cz.

(red)