Romský národ je národem mnohými jinými národy nenáviděný, opovrhovaný a odmítaný. Ale i opěvovaný a milovaný. Naše kultura sahá daleko do doby, kdy v dávné Indii kvetla světoznámá a dosud tajemná kultura měst Mohendžodaro (4000 let před Kristem) a Harrapa (2400 let před Kristem). V těchto městech byla známa kanalizace, vodovodní potrubí, byly tam již městské lázně, upravené cesty. A také tito lidé znali i první dětskou hračku.

My Romové jsme žili v místech, kde v pozdější době vyrobili Ašokův sloup vytvořený z dosud nepoznaného materiálu. Indický národ má vysokou kulturu a duchovně je na výši. V našich genech je pokoj, láska ke všem lidem. Romský národ nikdy nevyvolával války. Žil a chce žít stále v míru. Zvyky, tradice a nepsané zákony nás zachránily od asimilace. Díky tomu ještě po tolika letech po odchodu z Indie jsme tu. Jsme rozptýlení mezi národy světa a máme co národům dát. Jako je láska k dětem, láska k starým lidem, láska k přírodě a láska k zemi, ve které žijeme. Chceme se s národy, kde žijeme, dorozumět. Chceme s nimi žít v toleranci a pokoji, jak přikazuje Bůh.
Máme svoji krásnou hudbu, pohádky, přísloví, pověsti. Krásný romský jazyk, literaturu. Dokonce již i duchovní písně a duchovní literaturu. To všechno jsme si zachránili díky svým tradicím, které jsme dodržovali. A to všechno nám objevily romské i neromské osobnosti z Čech a Slovenska, kterým vděčíme za to, že dnes můžeme být hrdí, že jsme Romové. Chtěl bych vyjmenovat některé osobnosti romské i neromské. Jako byli již zesnulí Tomáš Holomek, docent Mirek Holomek, Elena Lacková, Július Tancoš z Katedry romské kultury v Nitře, Anton Facuna, Bartoloměj Daniel a další. Máme mnoho romských osobností ve světě.
Dále chci připomenout osobnosti neromské. V prvé řadě nedávno tragicky zesnulou Milenu Hübschmannovou. Dále Hanku Šebkovou, Editu Žlnayovou, Viktora Sekyta.
A také osobnost Karla Holomka, významného politika, předsedy Společenství Romů na Moravě a slovenského etnografa Arne B. Manna. Je třeba také vyzdvihnout historika Ctibora Nečase. A v neposlední řadě Evu Davidovou, která ve prospěch Romů odevzdala při hledání naší identity tolik práce jako Milena Hübschmannová. A též zde přítomného Jaroslava Balvína, který rozvinul pedagogiku o vzdělávání Romů téměř ve všech oblastech romského života.
Ale vyrůstají nám ještě díky působení těchto výše jmenovaných osobností další mladí, talentovaní lidé, jako je Lada Viková, Jan Červenka, Zbyněk Andrš, Peter Wagner, Máša Bořkovcová, Helena Sadílková, Alena Scheinostová, Karolína Ryvolová a jiní, kteří vyrostli pod vedením Mileny Hübschmannové na Katedře romistiky Univerzity Karlovy v Praze.
Ale v naší společnosti nacházíme i tak zvané odborníky, kteří znehodnocují celoživotní práci jmenovaných osobností svými knihami, které se podobají asimilačním názorům a pronásledování Romů v padesátých letech. Konkrétně je budu jmenovat: jsou to tzv. kulturní antropologové Marek Jakoubek, Ondřej Poduška, Tomáš Hirt. A žel bohu, někteří profesionální pragmatici se k nim přiklonili. Tito jmenovaní znají romský život pouze z dálky. A vidí jen to, co chtějí vidět. Když by chtěli poznat skutečnou hloubku, museli by s Romy žít. Tam, kde oni v chudobě vidí sociální bídu, tam já vidím velké bohatství, z kterého může čerpat energii, dobro a lásku i majoritní společnost.
Osobně jsem rád, že jsem prožil část svého života v osadě Stropkov. Za to jsem vděčný. Protože jsem tam dostal mnoho inspirací pro svoji poezii. Věřím v lásku mezi lidmi, věřím v dobro a přeji všem lidem dobré vůle pokoj a mír v srdcích.
Věřím v budoucnost Romů.
Savore jekhetane andre buči. Dejme se všichni do společné práce.
Ať Bůh žehná Slovenské a České republice.
Přeji vám do vašich srdcí mnoho boží lásky a horoucích slunečních paprsků (lúčov).

Vlado Oláh

Tento referát přednesl autor 11. listopadu na 5. mezinárodní konferenci na téma Identita ve vztahu k národnostním menšinám a integrujícím se cizincům.