Před časem jsme se dověděli od pana Ransdorfa, takto vzdělávaného historika, jeho klasifikaci tábora v Letech u Písku, o němž dnes každé dítě ví, že to byl v letech 1942 až 1943 tábor pro Romy, z něhož jediná cesta vedla na smrt do Osvětimi a plynových komor. Mnozí jiní historici, také profesionálně vzdělaní, jako například Jana Horváthová z Brna, tento tábor nazývají koncentračním s dodatkem, že v něm lidé umírali na extrémně špatné životní podmínky, na podvýživu, hlad a mučení ze strany českých dozorců. Tedy žádný normální shromažďovací tábor pro asociály a kriminální živly.

Stejný názor zastával i Petr Uhl, bývalý vládní zmocněnec pro lidská práva, který na Ransdorfa podal žalobu. Dověděli jsme se, že věc se od vyšetřovatele policie nedostala ani k tomu, aby státní zástupce podal na Ransdorfa řádnou žalobu k soudu. Snad by bylo možno právem očekávat, že to bude žaloba na popírání holocaustu, tentokrát romského, což je trestný čin. Nic takového se nestalo.
Přičinlivý čtenář a pozorovatel dění kolem se současně dovídá, že v Anglii a v Německu jsou teď stavěni před soud lidé, kteří tvrdí, že plynové komory v Osvětimi a miliony v nich zavražděných, jsou jen výmyslem. Hrozí jim vězení do desíti a snad i více let.
I u nás se již vyskytl autor knihy s názvem Osvětim – fakta versus fikce; jde o Rudolfa Seidla, který popírá, že nacisté zabíjeli v tomto táboře své vězně ve velkém.
Já bych řekl, že takový Ransdorf se v ničem neliší od Rudolfa Seidla nebo Ernsta Zundela, onoho známého německého popírače židovského holocaustu.
Ransdorfovo vyjádření, které použil v souvislosti s ohodnocením tábora v Letech u Písku, že se totiž o tomto táboře „bezuzdně lže“, evokuje myšlenku, že šlo o něco banálního a bezvýznamného z hlediska lidského utrpení a okolností, které k tomuto utrpení vedly. Je to popírání romského holocaustu jak vyšité z neonacistické literatury. Jsem zvědav, jak se nyní zachová nejvyšší státní zástupkyně. Petr Uhl jí zaslal podání opět s podezřením na trestný čin, který Miroslav Ransdorf spáchal. Bude na ní, aby posoudila, zda skutečně nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu a aby prověřila, zda postup policie ve sporu o povahu tábora v Letech byl správný. Není pochyb, že by při tom měla být zvažována i společenská nebezpečnost takového počínání, a to dokonce ze strany europoslance, což je situace zvlášť hodná zřetele ke zkoumání, neboť pochybený názor mediálně známé osobnosti je více vidět a slyšet. Tím pádem je i nebezpečnější.
Má představivost běží dále. Kdyby se to stalo a Ransdorf měl být postaven před soud, musel by ho nejdříve Evropský parlament vyjmout z rámce imunity. Nepochybuji, že by to europoslanci udělali. Při hlasování o doporučení české vládě, týkajícího se tábora v Letech, byli téměř všichni jednotní a s hodnocením tohoto tábora neměli takové potíže, jakými trpí Ransdorf a ostatní čeští europoslanci z řad ODS, kteří hlasovali proti.
Soud s Ransdorfem by bylo veliké vítězství lidského rozumu spojeného s humánností. Obávám se však, že tak daleko jsme se ještě nedostali.

Karel Holomek