Při sledování povodňových zpráv jsme se také zajímali, jak prožili tuto katastrofu Romové. Několika známým, které v zaplavených místech redakce Romano hangos má, jsme zatelefonovali, abychom jejich prostřednictvím přiblížili čtenářům situaci.

České Budějovice
„Hrůza, katastrofa. Naše krásné město je úplně zničené,“ popisuje dnešní podobu Českých Budějovic Markéta Šestáková. Ona sama má trochu štěstí, jde-li to tak nazvat. Ulice, ve které bydlí, zaplavena nebyla, ale všechno v okolí ano.

„Minulý čtvrtek, 15. srpna, to začalo – voda trochu stoupla, ale nic moc. Pak dva dny pršelo a přiblížila se druhá povodňová vlna. Viděli jsme, jak se město noří do vody. Bylo to moc kruté.“ Teď, když voda opadla, se lidé musí vyrovnat s tím, co po sobě zanechala. „Dnes jsem prošly s dcerou město. Všude ruiny, bahno, smrad,“ popisuje Markéta.
Přestože zkáza ji zasáhla a do telefonu chvilkami i poplakávala, našla také slova uznání. „Byli vynikají,“ poznamenala na adresu záchranářů a vojáků. Slova uznání má také pro své sousedy. „Mám tady sousedy samé gadže. Všichni byli hodní, ochotní, všichni pomáhali.“

Písek
V Písku se záplavy v níže položených částech města dotkly asi šestnácti romských rodin ze sídliště Dukla.
„Až na jedny bezdětné manžele nikdo z nás nešel do sběrného střediska. Všichni jsme přespali u známých, u příbuzných ve městě. Například u nás bydlely dvě rodiny,“ popsal situaci v Písku Matěj Šarközi. Ani on nešetřil slovy chvály na práci záchranářů, policistů a vlastně všech, kteří chod města v době živelní katastrofy zajišťovali.
„Nikdo si nestěžoval a nebylo ani na co. Všechno fungovalo na jedničku,“ podotkl Matěj Šarközi, který pracuje jako romský poradce ve Strakonicích.

Ústí nad Labem
Z údolí Vltavy, z Větřní, pochází Robert Bledý. Ten však povodně na Českokrumlovsku nezažil. „V pátek jsem odjel na tábor do Chřibska, asi patnáct kilometrů od Děčína. V sobotu mi rodiče volali, že je evakuovali.“
Na táboře, kde je Robert jako vedoucí, jsou děti z Ústí nad Labem a z Trmic. Když jsme s ním mluvili, právě se blížila velká voda k Ústí. „Děti i vedoucí neustále volají domů, aby věděli, co se děje. Potok, který protéká Trmicemi, začal vystupovat z břehů a k Ústí se blíží dvanáctimetrová povodňová vlna. Všichni sledujeme televizní zpravodajství, abychom věděli, jak to doma vypadá,“ sdělil.
I když děti mají obavy, zda se jejich blízkým něco nestane, jsou alespoň v bezpečí. „Snažíme se je co nejvíce zaměstnat, aby pořád nemyslely na vodu, která se k Ústí blíží,“ dodal.
Podruhé jsme s Robertem mluvili v pondělí 19. srpna. Tábor končil a on se vracel s dětmi do Ústí. „Právě projíždíme Děčínem a je to tady docela strašné,“ popsal situaci.
Roman Růžička