„Lidé po celém světě se scházejí u jídla. Jíst společně s ostatními je normální a slušné. Večeříme shromážděni okolo stolu, sejdeme se s přítelem, abychom společně poobědvali v restauraci, v zaměstnání se u svačiny přidáme ke kolegům, svádíme a jsme sváděni nad večeří při svíčkách. Pozvete-li do svého domu nebo kanceláře neznámého člověka, nabídnete mu jídlo, i kdyby to byla jen káva a sušenky. Jíst znamená sdílet. Nabídnout sdílení jídla je sociální instinkt.

Ze všech pokrmů se nejčastěji dělíme o maso. Čím významnější příležitost a čím více zúčastněných hostů, tím méně je představitelné, že by maso na stole na stole chybělo. (…) Jistě byste se cítili divně, kdybyste navštívili velkolepou recepci, kterou by pořádala bohatá firma ve čtyřhvězdičkovém hotelu, a jako hlavní jídlo by se podávaly špagety se sýrem; přitom si špagety se sýrem klidně dáte, když večeříte doma. (…)
Všechny uvedené příklady se týkají západní kulturní tradice, se kterou jsem nejlépe seznámen. Jejich kulturní perspektiva je tudíž nutně omezená. Trvám však na tom, že v různých obměnách platí pro celý náš druh, a to ve všech kulturách na všech kontinentech. Jinými slovy, tvrdím, že jídlo je všude záležitost společná, sociální a sdílená, a že maso je obvykle, ačkoli ne všude, nejspolečenštější a nejčastěji sdílenou potravinou. Sdílení jídla je nejméně sobeckým a nejspolečenštějším počinem, jakého jsme schopni – je základem lidské společnosti. O sex se s nikým nedělíme: soukromničíme, žárlíme a děláme okolo něj tajnosti. Kdybychom měli tu možnost, povraždili bychom všechny své soky a střežili bychom své partnery. Naopak jídlo je něco, co nabízíme ostatním.“

Matt (Matthew) Ridley se na-rodil 7. února 1958 v městě Newcastle upon Tyne. Získal doktorát ze zoologie na Oxfordu. Vedle zoologie se zabýval psaním vě-decky populárních článků pro The Economist a pro Daily Telegraph. Je autorem tří uznávaných populárně vědeckých prací: Červená královna – Sexualita a vývoj lidské přirozenosti (1994), Původ ctnosti (1997), Genom – Životopis lidského druhu v třiadvaceti kapitolách (1999) a u nás dosud nepřeložené práce Nature Via Nurture: Genes, Experience and What Makes us Human (2003), jež byla později vydána pod názvem The Agile Gene: How Nature Turns on Nurture. Ridley žije ve Velké Británii a je předsedou Mezinárodního střediska pro život v Newcastlu.
V knize Původ ctnosti autor nejprve na své teorii sobeckého genu ukazuje příklady sociálního chování ve světě rostlin i zvířat. To z hlediska jednotlivce považuje za altruistické – není to však ničím jiným než dědičným typem chování, které vede k replikaci genů takové chování podporujících. Teorie sobeckého genu ale nemůže vysvětlit altruismus lidí, kteří maximalizují vlastní prospěch na základě vůle a rozumu. Na teorii her ukazuje modely vzájemných vztahů, v nichž vítězí strategie spolupráce.
Autor rovněž poukazuje na skutečnost, že motiv zisku existuje i u zdánlivě nezištného jednání, a to i v případě křesťanů starajících se v klášterech o bezmocné, kteří očekávají jako kompenzaci za své oběti posmrtný život v ráji. Též poukazuje na fakt, že zdrojem společenského jednání je existence mravních citů – emocí. Obava z hanby brání odsouzeníhodnému jednání, vztek odrazuje provinilce, závist oslabuje sobectví, pocit viny nám brání podvádět, láska nás zavazuje ke vztahu.

Matt Ridley: Původ ctnosti – o evolučních základech a zákonitostech nesobeckého jednání člověka, vydal Portál, Praha 2000, 296 stran, 299 Kč, překlad Martin Konvička.

(jk)