Takže oba dva Vás vychovávali…
Ano, ano, oba dva.

A bylo u Vás zvykem, že matka vlastně učí své dcery hospodaření, že je učí vařit a takové věci?
Tak to víš, že jo. To jsme musely všechno dělat a poslouchat. A žádné flakování (poflakování) abo (nebo) někam se cpát, abo toto, to ne, to ne. Za mnú chodili kluci ze Spiše, z Levoči a měli jsme tu pec, no, tak co a jednu místnost a toto. To jsme museli poslechnút. A byl starší brácha, jo a kolikrát bití, ještě jsem chodila v jiným stavu s dcérú, tu nejstarší a ještě jsem dostala bití.

No, takže Váš nejstarší bratr suploval roli tatínka, když tatínek byl pryč. Tak se o Vás staral.
Voni starali se a žádný toto. Třeba tenkrát dávali, teď jak máš to, jak se to říká, tu charitu, jo, no a oblečení, tak to dřív bývalo v Praze. A tam chodili, tak třeba šli na dva, na tři dny do Prahy, no a donesli z tej hundry, jak se to poví oblečení a to všechno nám. Však já jsem vykládala, že mně bylo patnáct, šestnáct roků, já jsem měla dřeváky boty, a to jsem byla slečna! A dneska? Za boty tolik peníze a to všechno.

No, to je pravda. Ještě se chci ze-ptat, Vy jste mluvila, že jste tu školu nemohla dělat, ale někdo z Vašich sourozenců...
Všechny studovali. Ne studovali, chodili do školy, jenom já, protože já jsem byla nemocná. No, já jsem měla, mně bylo kolik, hmm, odmalinka, odmalinka jsem měla oči červený jak raka a moc světlo jsem nesměla vidět; až potom můj otec šel do Ostravy na prácu, tak tam našel bylinkárnu, no, to léčebnu a s mýma očima, ona mě léčila oči, „vypalovala“.

Hmm, a na tom Slovensku jste bydleli jak dlouho?
Ježíš!…

Kolik Vám bylo let, když jste odtud potom odcházeli?
Kolik roků mně bylo? Keď jsem odcházela ze Slovenska? Počkej a já ti řeknu hned. Hmm, bylo mně dvacet.

Dvacet let. No, a můžu se zeptat, proč jste se tak rozhodla?
Proč? Nebo jsem jela na návštěvu a chytla jsem si chlapa. On byl odtuď.

Z Čech.
Ano a zůstala jsem v jiným stavu.

A byl to Rom?
Ne, nebyl.

Byl bílý.
On byl bílý. To je Marunin otec.

Tak jste si ho vzala? Měli jste svatbu?
Ano, ano.

A měla jste s ním děti? Kolik?
Tři.

Takže ze Slovenska jste odešla sama nebo celá Vaše rodina?
Po válce rodina celá odešla, ano. Odešla celá rodina tenkrát. Ale dlúho ne. Dlouho ne.

Jako…
A po válce až skončila válka, všechno, tak potom otec šel hledat prácu, tak jel do Ostravy, no a v Ostravě dělal a pak my jsme se stěhovali za tatínkem do Ostravy.

Tak jste se potom přestěhovali?
Ano. A já jsem si namluvila toho…, no a říkám ti, že ve dvaceti jsem měla tu holku a pak mě dovezl sem.

Vzpomínáte si na tu chvíli, kdy tatínek odjel, tak jak se chovala maminka, co dělala?
No, tak chodila a vychovala nás a žebrala jídlo dál s děckama. Třeba my jsme šli.

A byla ve Vaší domácnosti nějaká pravidla, co dělal tatínek a maminka to dělat nemohla a naopak?
Ne. To všechno dělala tak, jak otec.

Na všem se podíleli?
Jo, všechno. Jenom říkám, že my jsme byli rádi, že jsme dostali od někoho oblečení a boty a toto. Žádný takový, my jsme chodili po žebrání, ne, že bylo peněz, abo šla k řezníkovi a kúpila maso…

Vaši rodiče se vzali úředně?
Oni byli sezdáni. No baže, to byli sezdaní. My jsme prožívali těžké…, co Ti budu vykládat. Keby jsi viděla, do toho lesa! Ježíšku svatý! (dostáváme se k válce…) My jsme utíkali do lesa.

Takže normálně Němci přišli do osady?
Ano, začali ty gardisti a začali ženský znásilňovat. A to a u nás byla ta nemocnica. Normální nemocnica u nás byla.

Myslíte u Vás doma?
V baráku, u nás.

Takže tam jste se starali.
No jistě!

O nemocné? Vaše maminka a ta-tínek se starali?
Ano. Němci tatínka, na tatínka…, jak se to říká, já to neumím říct…

Vytáhli samopal…
No a muselo…, chodili tam.

Takže Vaši rodiče dělali pak takovou jakoby „dobrovolnou“ práci, že pomáhali nemocným u Vás doma. Dělali si takovou nemocnici, Němci nad tím dohlíželi a nechali je?
Nechali. A znásilňovali na půdě ženský.

To jste zažila, to jste viděla?
No to víš, že jo. To víš, že jo.

Ale na Vás si nikdo nedovolil.
Ne, protože mně…, já jsem byla malá, maminka mi ještě zavázala okolo pusy šátek, a tak. Moje sestry schovávali, byly malý…

Kde se schovávaly?
Do lesa, do takového tmavýho lesa.

A tam jste byly sami? Maminka Vám dávala instrukce?
Ano, aji maminka s náma šla.

A celou tu dobu jste byly pořád na tom stejným místě nebo jste utekly potom třeba do jinýho města?
Města? Ne. Tam jsme byly.

(pokračování příště)