Svátky vánoční, Karačoňa, jsou pro Romy stejně významné jako u majoritní společnosti. Většina romských rodin je slaví hlavně slavnostními jídly a pitím, veselím a tancem. Dodnes je nejdůležitější slavit Vánoce v rodinném kruhu, nikdo by neměl být o Vánocích sám. Romové vzpomínají i na ty z rodiny, kteří zemřeli a nechávají jim u stolu volné místo…

Některé rodiny však již přejaly vánoční zvyky od okolního obyvatelstva, ačkoliv obsah a význam těchto církevních zvyků obvykle neznaly. Ani někteří Romové z osad tyto prvky nepřijali a slavili Vánoce svým způsobem. Ti nejchudší nebo starší lidé třeba vánoční svátky vůbec neslavili a neslaví je dodnes. V některých romských rodinách dříve o Vánocích nebyl ani vánoční stromeček nebo byl nahrazen například ozdobenou větvičkou z borovice…

V dalších rodinách měly Vánoce následující charakteristické prvky: Štědrý večer byl vždy centrem vánočních oslav; rodina se shromáždila okolo stolu nebo na zemi, a než začali všichni společně jíst, nejstarší muž z rodiny vinšoval všem užívanou romskou formulí všechno nejlepší, zdraví, štěstí, hodně dětí a peněz a především, aby příští rok byl pro všechny lepší než předešlý. Potom si se všemi připil pálenkou a pak teprve začala rodina jíst a pít.

Dříve, ale i dnes, si Romové neuměli a neumí představit oslavy Vánoc bez společnosti ostatních příbuzných a bez společného pití či tance. Část mladých romských mužů a mládeže obcházela koledou na Štědrý večer rodiny místních neromských spoluobčanů; byli svátečně oblečeni a zpívali jim a hráli sváteční koledy a písně. Na Slovensku někteří romští muzikanti chodí dodnes na Štědrý večer po slovenských rodinách vinšovat a hrát před večeří. Vinšování mělo i pověrečný význam pro místní obyvatele: očekávali Romy jako zprostředkovatele štěstí.
Na Boží hod vánoční se od oběda zpravidla pokračovalo ve veselí dále a tak to trvalo až do svatého Štěpána. Silvestr a příchod nového roku se u Romů slaví dnes již stejně jako u ostatních.

Romové vzpomínají
To bylo zvykem, když byl Štědrý večer, tak maminka… napřed jsme měli čočkovou polívku a potom byla večeřa! Maminka dělávala takový velký knedle, to bylo žlutý jak vosk, já nevím, co tam dávala. Teď tam dávala rozinka, rohlíky a zabalila to, no a dala to tak vařit… takový veliký to bylo, gulatý a maso – bůček vařila v tem zelí, no, to si tak pamatuju."
(moravská Romka)

Pro nás byly ty jídla samozřejmost, my jsme na to byli zvyklí, že bude bramborovej salát a řízky, ale co pro nás bylo speciálního, čím jsme cítili, že budou Vánoce, že nás mamka nenechala celej den jíst. Tak to bylo pro nás, že jsme věděli, že jsou Vánoce. A co se týče jídel, tak to pro nás bylo taky takový zvláštní, že bylo hodně jídla - hodně druhů jídla, my jsme byli zvyklí, ale ne tolik druhů jídla a ona to dělala, dělala třeba bramborovej salát, řízky, kapra, hranolky, na přírodu maso, kuřata a bramborovou kaši… no prostě hodně druhů. Vánoce jsme prožívali krásně, nádherně, prostě každý Vánoce jsme měli moc hezký."
(slovenská Romka)

My jsme nebyli bohatí. Na stromek jsme pověsili jabka, ořechy a tak. A jak to byl krásnej stromek! Dárky jsme taky nedostávali. Byli jsme rádi, že dostanem aspoň ponožky, a punčocháče. Nás děcek bylo prostě moc. A tata chodíval hrát gáďům, no. Jak se říká vinšovat. On uměl hrát na housle a už jak ho čekali. Kdyby nedošel, už by se divili. On byl velice oblíbený. Vždycky nám pak donesl ovoce a další jídlo…"
(slovenská Romka)

Helena Danielová
(Vzpomínky jsou z projektu Paměti romských žen – kořeny I.)