aneb Smutná úvaha v předvánočním čase

Čas od času vyjíždím do terénu, abych zjistil, jestli se na mně známých místech něco mění k lepšímu.
Ta známá místa pro mne minulý týden byly vesnice Kobylá a Velké Kunětice na Jesenicku na hranicích s Polskem. Jsou tam malé lokality Romů.
Neměl jsem tam jezdit. Zlepšení, o němž by se dalo mluvit, je tak nepatrné, že nestojí za řeč.
Ostatně přiložené snímky dokládají úroveň bydlení, na jakou už Evropa není zvyklá. Ale ty snímky zdaleka nevystihují pravý stav věcí. Jsou v podstatě milosrdné a vytvářejí kupodivu jakousi nostalgickou idylu. Ale to je hluboký omyl!

Můj článek nemá za cíl vyvolávat nepatřičné reakce zaměřené na tvrdost a netečnost obcí a jejich dlouhodobou neschopnost pomoci těm nejpotřebnějším, protože se jaksi předpokládá, že právě oni jsou na takovou situaci už zvyklí. Do té obce stále jakoby nepatřili.
Ti, kteří jsou na tom lepší, snad v tomto předvánočním adventním čase s uspokojením zaznamenají pohodlí, teplo, kulturu a hygienu, kterou oni mají a tamti ne. Chabé a smutné zadostiučinění!
Tak jen konstatování:
Když vidíte ten dům Romů v Kobylé, na konci dědiny, vedle železniční trati místního pacifiku, pak nutně dojdete k závěru, že strkat peníze do drobných zlepšení nemá cenu. To chce řešení zásadní, radikální. Zbourat a postavit nově něco jednoduchého a při tom kulturního na zelené louce. Dokážeme to?
Ve Velkých Kuněticích zase Romové nemají vodu. Jde o to pomoci jim zřídit vodovodní přípojku do dvou domů, v nichž bydlí na 30 lidí s dětmi od několika měsíců do 18 let.
Už to skoro bylo hotové. Zastupitelstvo obce však řeklo: „Ne! Romové s námi nespolupracují, musí počkat až na rekonstrukci vodovodní sítě celé obce za dva roky, pokud do té doby přijmou aspoň nějaká pravidla hry.“
Tak to je! Nezbývá než si alespoň povzdechnout a jít dál. Ještě že Romové jsou zvyklí na těžký život a ani jim to nepřijde. Dost dobrý argument, aby se věci moc nelepšily!

Karel Oswald