Výstava výtvarných děl s názvem Krnov – Paměť a vzpomínky se konala první polovinu prosince na radnici ve francouzském městě Saint-Egreve, které je součástí aglomerace Grenoblu. Přinášíme dojmy z vernisáže, jak je popsala Anne de Beaufort, jedna z vystavujících výtvarnic, členovi občanského sdružení Krnovská synagoga Pavlu Kučovi:

Vernisáž proběhla výtečně, byl to skutečný úspěch pro neobvyklá díla nás výtvarnic. Viděly jsme, že jsme dokonce oslovily zcela nové publikum, které jinak na naše výstavy nechodí. Také mně přišlo více návštěvníků říct, jak jsou dojati, protože podobné příběhy nosí v sobě. Dokonce nám pak napsala paní Rose Sade-Goldshtein z Izraele, jejíž dědeček Dr. Berthold Singer byl před válkou v Krnově soudcem, a moc nám děkovala.
Všechna díla byla nočně nasvícena, takže tím získala ještě na hodnotě. Místostarosta pro kulturu při vernisáži promluvil o nárůstu počtu vzájemných výměn mezi městy, o otevírání Evropy, o nutnosti pamatovat se na minulost. Prezident Akademie pro tvorbu a výtvarný rozvoj představil aktivity sdružení v aglomeraci Grenoblu a v zahraničí, já jsem následně vysvětlila, jak proběhl Mezinárodní výtvarný plenér v Krnově, mluvila jsem o znovuotevření krnovské synagogy, o našem nesmírném pohnutí před tímto prázdným náboženským stánkem, o obrovské práci členů občanského sdružení Krnovská synagoga, o překvapení Čechů, když jsme se začaly zajímat o jejich dějiny. A nakonec jsem vyprávěla o panu Herbertu Hugovi Langshurovi, který bydlí na předměstí Montréalu, o příběhu jeho zavražděných rodičů a prvních lásek a o tom, že kontakt s ním pro mne byl skutečnou životní lekcí.
Své dílo složené opět ze zrcadla, skleněných kvádrů a nápisů s příběhy jsem nazvala Rodina Langschurových, běh vytržených životů. Během práce na dílech jsem mnoho přemýšlela o potřebě pokračovat v informování u nás ve Francii i všude ve světě o minulosti, abychom mohli lépe připravit budoucnost. Myslím, že nyní je potřeba se tomu věnovat především ve střední a východní Evropě. Právě tam cítím potřebu, aby si lidé začali říkat svá svědectví, protože kvůli komunismu zůstala spousta věcí nevyřčena. Byla jsem moc ráda, když se mě moji litevští výtvarní přátelé zeptali, jestli stále pokračuji v pátrání po židovských rodinách. Udivuje je to a zároveň je to nutí klást si otázky. Myslím, že by bylo dobré vytvořit přímo v Krnově nějaká stálá výtvarná díla, která by připomněla přesmutný osud Židů (ti, co přežili, se často již neměli kam vrátit) a také příběhy německy mluvících Krnovanů, kteří museli odejít.
Mireille Arbellot na výstavě představuje tři plátna: Paměť, Zahnaní do ghetta a Pavle, co z nás bude? Poslední plátno je inspirováno životem krnovských Romů. Mireille Arbellot a Brigitte Long v Krnově učarovala romská kultura. Odnesly si spoustu zážitků z romské taneční zábavy v Lichnově u Krnova, kde se spřátelily s rodinou Anny a Jana Kotlárových.
Brigitte Long představuje své dílo Útisk – instalaci složenou z kovu, novin a různých materiálů. Pracuje s viditelným, neviditelným, skrytým, odhaleným, vyřčeným a nevyřčeným.

(pk)