S koordinátorem Michalem Kročilem o současnosti a budoucnosti festivalu

Obecně prospěšná společnost Společenství Romů na Moravě uspořádala za finanční podpory ministerstva kultury a Magistrátu města Brna již čtvrtý ročník multikulturního festivalu Djangofest. Název každoročního festivalu se inspiroval jménem legendárního romského jazzového kytaristy Django Reinhardta (1910–1953), který za svou kariéru vystupoval s nejzvučnějšími jmény tehdejší jazzové scény. Letošní ročník se konal dne 22. listopadu v brněnském klubu Fléda a zaměřil se výlučně na produkci romských kapel, jako jsou kupříkladu Roma tino, Big Situation, Le čhavendar, Kmeťoband, Devla Drom, Matuš Bagár band či Bratři Lázókovi. Návštěvníci festivalu tak měli možnost poslechnut si nejen moderní kombinaci jazzu a funky, ale i úpravy tradičních romských písní. Mladé začínající romské kapele byl dán prostor i letos – přehlídku kapel zahájila na velké scéně anglicky zpívající skupina Big Situation.

Djangofest byl zpočátku festivalem romským, potom česko-romským či lépe řečeno multikulturním, nyní opět výlučně romským. Proč?
Vlastně se to tak samo vykrysta-lizovalo, nejednalo se o žádný dramaturgický záměr. Pokud jde o účast jednotlivých kapel: v případě Kmeťobandu jsme se řídili nejen oblíbeností této slovenské skupiny mezi místními Romy, ale i skutečností, že v Brně ještě nikdy nevystupovala. Byla to vlastně její brněnská premiéra. Kapelou číslo jedna se tedy stal právě Kmeťoband. Náš tip na jeho zařazení se potvrdil ve chvíli, kdy jejich skladby roztančily celý sál. Hráli všem jak se říká „pod nohy“.

S jakými těžkostmi jste se potýkali při organizování letošního ročníku Djangofestu?
Průběh organizace byl myslím hladký, všechno po této stránce klaplo a nesetkali jsme se snad s žádným závažnějším zádrhelem. I spolupráce s Flédou byla v tomto duchu. Nedošlo k žádným časo-vým skluzům. Jediný problém, který jsme museli řešit, byl, že kapela Dživ Lačes, jež měla původně vystupovat, odřekla účast těsně před samotným koncertem. Dva členové kapely se momentálně nacházejí v zahraničí, a tak jsme byli nuceni narychlo hledat náhradníka: stala se jím formace Devla Drom, mladá česko-romská kapela z Blanska. Rovněž se neuskutečnil závěrečný jam session s Gulo Čar.

Plánujete další ročníky festivalu?
Ano, další ročník Djangofestu připravujeme už nyní. Naším záměrem pro příští rok je vrátit se k původní podobě Djangofestu, tedy k festivalu národnostních menšin. Chceme z něj udělat ještě o něco barevnější festival. Uvažujeme o tom, že vystupující kapely by měly projít nějakým sítem – tedy aby se jednalo především o kapely „tancovací“, které jednoduše publikum rozhýbají. Rádi bychom ale zachovali to, že Djangofest dává příležitost mladým romským kapelám.

Jaké poučení si odnášíte z tohoto festivalu pro nadcházející ročníky?
Rád bych s kolegy udělal hodnocení výstupů Djangofestu a pro příští rok bychom se tímto hodnocením a poznámkami řídili. Jediné, co chceme zlepšit, je účast – rádi bychom, aby přišlo minimálně o sto lidí více. Budeme se tedy zaměřovat na lepší propagaci.

Co tradiční romská kuchyně, byla letos k ochutnání?
Ano, návštěvníci festivalu měli možnost ochutnat pišota, marikľa, halušky a další pokrmy připravené paní Margitou Lázokovou. U pultu s občerstvením postávalo hodně zájemců, což podle mne svědčí o kvalitě romské kuchyně a také zájmu o ni.

Dostalo se vám od letošních návštěvníků nějaké zpětné vazby?
Hovořil jsem v průběhu festivalu i po jeho skončení nezávisle na sobě s několika lidmi. Někteří byli velice spokojeni, jiní se o festivalu vyjadřovali dokonce v superlativech. Též jsem slyšel názor člověka, který byl na Djangofestu poprvé, ale na Flédu chodí často – prý tam nikdy nezažil tak uvolněnou atmosféru, při níž by se lidé bavili právě tak, jako na této akci.

Chtěl byste na závěr něco vzkázat pořadatelskému týmu či sponzorům?
Rád bych poděkoval Magistrátu města Brna a ministerstvu kultury, kteří letošní ročník finančně podpořili. Dále všem, kteří se na jeho přípravách podíleli, a také členům týmu Giňo Roma, kteří tam dělali pořadatele. Rovněž děkuji členům kapely Gulo Čar, zejména oběma bratrům Dirdovým, za pomoc, kterou nám poskytli.

Jana Kabeláčová