Rada německých Sintů a Romů, vedená Romani Rose, připravila výstavu romského holocaustu v Evropě. Tato výstava měla svoji vernisáž dne 17. ledna přímo ve foyeru Evropského parlamentu ve Štrasburku.

Na více než 80 panelech jsou vystaveny dobové fotografie, které představují pohnutý osud Romů z mnoha evropských států, a také z bývalého Československa. Drastické záběry utrpení jsou většinou z koncentračního tábora v Osvětimi, ale v české části není zapomenuto ani na tábory v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. O jejich autentičnosti a míře utrpení nemůže být nejmenší pochyby.
Výstava se objeví v červnu a červenci v Praze, v srpnu a září v Brně. To nepochybně přispěje k lepšímu poznání fenoménu, který až dosud lze spíše nazývat jako „neznámý holocaust“.
Výstavu ve Štrasburku zahájil prezident Evropského parlamentu Josep Borrell Fontelles.
Mezi řečníky byli viceprezident Evropské komise Franco Frattini, státní německý ministr Gernot Erler, státní tajemnice Rady Evropy Maud de Boer-Buquicchio a další. Byli přítomni také evropští komisaři Günter Verheugen a Vladimír Špidla. Není pochyb o tom, že ze strany čelních představitelů EP, EK i Rady Evropy byla výstavě věnována mimořádná pozornost.
Neplatí to tak zcela o účasti evropských poslanců, kteří měli výstavu přímo před očima a zároveň dostali mimořádnou příležitost, aby se dověděli o osudu Romů přece jen něco bližšího a přesnějšího. Nestalo se tak. Ze 700 poslanců se účastnili pouze tři, pokud mohu soudit. Moc jsem se určitě nezmýlil. Byla to Jana Hybášková, Milan Horáček a Lívia Járóka z Maďarska. Doufejme, že europoslanci si výstavu prohlédnou aspoň pokoutně, když už nedokázali veřejně demonstrovat svojí účastí, jak vnímají lidské utrpení a čím by mohli přispět k poznání také romského holocaustu.
Bylo mi dopřáno, abych mohl při vernisáži promluvit. Jako člen romské rodiny, která byla decimována v Osvětimi po stovkách, a jako člověk, který se této problematice věnuje již dlouhou dobu profesionálně. Neváhal jsem ani vteřinu hovořit o hanebném zpochybňování utrpení Romů v České republice a nyní zejména v Letech u Písku.
Protože výstava byla instalována na půdě Evropského parlamentu, který vyslovil své doporučení k odstranění vepřína v areálu letského tábora a existujícího památníku, nebylo možné zamlčet ani trapný a zahanbující postoj některých českých europoslanců při hlasování o této věci. Ta zmínka byla přijata s velkým zájmem a pochopením. Zdá se, že vyvolala i rozporuplné názory některých osobností v ČR. Proto budu nyní citovat přesné znění toho, co jsem (anglicky), mimo jiné, řekl:
„Takovým temným příkladem popírání genocidy Romů v ČR je právě nyní připravovaná akce neonacistů sdružených v Národní straně na den 21. ledna na místě koncentračního tábora v Letech u Písku. Chtějí tam umístit kámen s nápisem, který už tam dopravili, že na tomto místě nikdy koncentrační tábor nebyl.
Není pochyb o tom, že tyto zločinné názory a pokusy jsou inspirovány již dříve pronesenými výroky komunistického europoslance Ransdorfa, dalšími českými europoslanci z řad Občanské demokratické strany, kteří hlasovali v EP proti jeho doporučení o odstranění prasečáku v Letech a bohužel i výrokem samotného prezidenta Václava Klause.“
Jsem si vědom, jaké martyrium mi hrozí. Rád je podstoupím, když to přispěje k ujasnění skutečného přístupu naší společnosti k hrůzám, které se nesmí opakovat, a také k jejich zlehčování, což pokládám za mimořádně nebezpečné. Vždy stojí na místě při posuzování důsledků jakýchkoliv výroků otázka, komu to poslouží. A vždy stojí na místě nejdůležitějším odpovědnost osoby, jež v určitém autoritativním postavení pronáší tvrzení, která jsou neudržitelná s ohledem na historickou skutečnost. To může vést a vede k mimořádnému matení veřejnosti. Což se bohužel v případě Letů stalo.
V takovém případě pokládám terminologickou válku o to, co je a co není koncentračním táborem, za nesmyslnou a pochybnou, když je tím popíráno nejpodstatnější, tj. lidské utrpení vyvolané rasistickými názory mimo jakoukoliv pochybnost.
Ostatně zcela profesionálně a věcně se k této záležitosti vyslovilo Muzeum romské kultury v Brně, které je vládou postaveno jako analytické pracoviště pro záležitosti historie Romů. Ústy dr. Horváthové bylo řečeno (MFD – Kavárna, 21. 5. 2005), že Lety u Písku byly koncentračním táborem v době od 2. srpna 1942 až do května roku 1943, kdy bylo celé osazenstvo, výhradně romské, odsunuto do Osvětimi ke konečné likvidaci. Ransdorf a europoslanci ODS pro mne nejsou odborníky!
Jsem rád, dodávám na závěr, že Václav Havel se k této věci vyslovil stejnými slovy zcela nezávisle na mně, a dokonce ve stejný den, byť na jiném místě. To je pro mne dostačující satisfakce a podpora. Snad nejenom pro mne je tento člověk morální autoritou, která je vnímána dostatečně silně bez podezření z postranních úmyslů.

Karel Holomek
předseda Společenství Romů na Moravě
místopředseda Rady vlády pro záležitosti romské komunity