To, že se politici a romští představitelé hádají, zda byl v Letech koncetrační tábor nebo zda to byl jen tábor sběrný, je irelevantní ve vztahu k obětem druhé světové války. Co je již do nebe volající, je prohlášení předsedkyně Národní strany Petry Edelmannové, že tam umírali lidé z vlastní viny a to kvůli jejich „nehygienickým návykům“.

V nedávné době proběhla v médiích kauza o školní brožuře, kde se zpochybňovalo využití Cyklonu B k zabíjení a nemožnosti zavraždění tolika lidských životů. Když se vrátím o pár řádek výš, tak zjistím, že předsedkyně Edelmannová učinila totéž. Zpochybnila vyvražďování lidí za druhé světové války. Znevážila památku nevinných obětí v Letech nebo jinde, kde umírali nevinní civilisté, oběti nacistických zvěrstev.
Její prohlášení lze odmítnout na dvou rovinách občanského soužití. Za prvé: veřejné popírání holocoastu, za druhé: podněcování k nenávisti a potlačování lidských práv, když na adresu romského památníku řekla tisku: „Podle nás nemá cenu stavět podobným lidem památníky, my budujeme pomník těm, kteří něco dokázali.“
Takové výroky jsou ostudou. Ostudou nás všech – nás, co jsme potomky lidí, kteří zažili zvěrstva druhé světové války. Proto ne Romové, ale občané České republiky protestujme a žádejme potrestání osob, které popírají holocaust a svými výroky přibližují Českou republiku k Íránu.
Na adresu paní předsedkyně bych se zeptal, jestli by ona dokázala přežít v podmínkách nacistických táborů aspoň den a obávám se, že by ji nezachránily ani její blonďaté vlasy a modré oči.
Na otázku vztyčení památníku bych připomněl, že kdo tam umírali, byli lidé. Lidé stejní jako my všichni – lidské oběti druhé světové války.

Antonín Ferko, Plzeň