Dne 21. ledna vyvrcholil mediální rozruch kolem provokace Národní strany v Letech u Písku. Ve zkratce šlo o „památník obětem války“ – čtyřtunový kámen s nápisem Obětem, který se Národní strana (NS) rozhodla umístit kousek od prasečáku stojícího na místě bývalého cikánského lágru. Tímto aktem měla podle svých proklamací ušetřit státu 800 milionů korun, což je cena, na kterou odhadla firma vlastnící prasečák náklady na jeho přesunutí jinam.

Tento tah přinesl pro NS své ovoce v podobě vysokého mediálního zájmu a strana se tak dostala na celý týden do hlavních zpravodajských relací a denního tisku. Úmysl NS pochopitelně neunikl pozornosti různých nevládních organizací, které jednohlasně vyjadřovaly odpor proti umístění provokativního kamene. Dne 16. ledna se na kameni objevil nápis a o tři dny později ho obec nechala ve spolupráci se senátorem Karlem Schwarzenbergem odvézt jinam a schovat. „Národní síly“ ve snaze zachovat si tvář však přesto svůj pietní akt k uctění obětí války na hromadě opuštěného štěrku uskutečnily.
V sobotu chvilku po desáté dopoledne přivezl speciálně vypravený autobus zhruba padesát nacionalistů, kteří se vydali husím pochodem ke své památné štěrkové hromádce.
Ve stejnou dobu se o kilometr dál u romského památníku shromáždila skupinka kolem osmdesáti lidí, ovšem včetně novinářů, místních zastupitelů a zevlujících tajných policistů. Po obvyklých mediálních formalitách vyjadřování větší či menší nevole vůči ultrapravici se odštěpila skupinka patnácti lidí v čele s aktivistou Marcusem Papem a šla představitelům NS podle svých slov „něco vysvětlovat“. Právě Pape se nechal v sobotních Lidovkách slyšet, že chce s NS diskutovat a vysvětlit, o co vlastně v Letech jde. Po příchodu na místo se vzápětí slovně pustil do polemiky s právě řečnící Edelmannovou, načež byl párkrát pošťouchnut ochrankou a za hysterického křiku neoficiálního vůdce NS Sedláčka odveden policisty, kteří ho posléze odvezli na nedalekou stanici. Ze strkanice média klasicky vytvořila AKCI, ale přesto byli novináři dost zklamaní nízkou intenzitou konfliktu.
Samotné shromáždění NS se neslo v klasickém duchu. Edelmannová nás upozornila, že kdo ukradne památník českých vlastenců, je sám neonacista, na což starosta Letů (na kterého obvinění z neonacismu padalo) zíral vcelku překvapeně (po akci si evidentně oddechl, že už je „to“ za ním). Stejně tak Pape byl večer na stránkách NS označen jako „německý neonacista, který napadl české vlastence při pietním aktu“. Ultrapravičáci si trapnost situace možná uvědomovali, proto chvíli po konfliktu sešikovali své árijské atlety a atletky a vydali se opět husím pochodem směrem k autobusu. V průvodu nechyběly klasické „hvězdy“ naší nacionalistické scény, jako Skácel, Kopal, Christov a další. Fašisté neponechali nic náhodě a akci si nechali ohlídat soukromou bezpečnostní agenturou, jejíž zaměstnanci a zaměstnankyně jsou pravděpodobně politice strany velmi nakloněni. Každý z nacionalistů měl přiděleného jednoho bodyguarda, který je hlídal a dělal oporu při sunutí po zledovatělé cestě. Poté, co se NS odklouzala pryč, snesla se nová sprška mediálních vyjádření od senátora Štětiny, Fedora Gála a několika dalších lidí na téma, jak si policie mohla dovolit zatknout Papeho, když do něj Sedláček strčil první. Celá mediální kauza měla pokračování v neděli, kdy byla jedním z hlavních témat televizních diskuzí. Protest proti NS podpořilo mnoho romských aktivistů (Giňa, Veselý, Holomek, Samko, Balážová, Růžička), politiků a lidí angažujících se v občanském sektoru (Šiklová, Hybášková, Karásek, Gál, Štětina, Cakl) a pár jejich přátel i příbuzných.
Je skoro k nevíře, jaký prostor věnovala média akci a přípravě na ni (přímé vstupy od hromady štěrku atd.). Ale už den před akcí bylo jasné, že vítězem mediální bitvy se stala NS, která provokací s patřičným humbukem podpořila svoji rozjíždějící se volební kampaň. Závažný je také fakt, že skoro všechny internetové zpravodajské servery musely rušit celá diskuzní fóra kvůli „vulgárním a rasistickým příspěvkům“ a NS se podařilo podle slov Edelmannové získat přes tři sta žádostí o členství během jediného týdne.
Je otázkou, jaká forma protiakce by byla na místě vůči fašistické „pietě“. Zpětně mě napadá: asi je nechat být, ať si mrznou u své opuštěné hromady štěrku. Trochu mne překvapila neúčast Miroslava Sládka, který jde do voleb jako hlavní kandidát Národní koalice za Moravu (složené z Národní strany, Republikánů Miroslava Sládka a Českého hnutí za národní jednotu), což může být dobré znamení blížícího se konfliktu mezi NS a RMS.
Národní strana se jistě bude snažit naplno využít mediální zájem a pravděpodobně nám do budoucna nachystá ještě další podobné chuťovky, pokud se do té doby neutopí ve svých vlastních rozporech. Sobotní akce mě ale přece jen naplňuje trošku optimismem. Skupinka matlalů a tupců, kterou NS zmobilizovala, působila spíše směšně než hrozivě. To ovšem nemůže nic změnit na našem postoji vůči fašistům a Národní straně. Žádnou toleranci s fašismem!

Otto Wolf
autor je student politologie