V posledním loňském dvojčísle Romano hangos (č. 20–21) jsme zveřejnili recenzi Jany Kabeláčové na knihu Děvčátko, rozdělej ohníček autora Martina Šmause. Nyní otiskujeme autorovu reakci i následnou odpověď Jany Kabéláčové.

Reakce Martina Šmause

Vážená paní Kabeláčová,
velmi Vám děkuji za Váš čas, který jste věnovala přečtení mé knížky i napsání poměrně obsáhlé recenze v Romano hangos. Chtěl bych Vám poděkovat nejen za pochvalná, ale i kritická slova (ta Vaše jsou vlastně první, která jsem o knížce našel a která mají, alespoň pro mne, opravdu velký význam). Je mi velice líto, že Vás knížka po chvíli čtení začala nudit – zatím první a pro mě dost překvapující názor, ale asi už s tím nic neudělám – jen – v tom případě je pro mě velkou ctí, že jste knížku dočetla do konce. S něčím bych si s Vámi dovolil polemizovat:
1. Smysl té knížky je v něčem jiném, než v líčení negativních vlastností Romů – proto jsem ji opravdu nenapsal, i prostor věnovaný tomuto prostředí není ani příliš velký. A knížka si ani nedělá ambice na to, aby se stala učebnicí etnografie – proto „zjednodušení“ a „neúplnost.“ A Vámi kritizovaná řeč postav – v celé knize je jen několik dialogů, naprosto úmyslně – úmyslem bylo i opakování a někdy i ten patos – obojí snad ve snesitelné míře. Protože smysl té knížky je někde jinde, a je mi docela líto, že jste tyhle naprosto zásadní otázky (možná – částečně – až na poslední odstavce Vaší recenze) pominula.
2. Jsem gadžo a jako gadžo jsem ji napsal. Proto jsem nemohl zachytit nic jiného než svůj pohled a zkušenosti své a lidí z mého nejbližšího okolí. A za to, jak jsou nasbírané po čtyřiceti letech mého života, nemůžu. A kdybych to prostředí (i když – opravdu to není podstatné) popsal jinak, lidé, kteří vedle mne žijí a na vlastní oči viděli to, co já, a prožili všechno ne tak, jak se píše v novinách, ale na vlastní kůži, i případní čtenáři by mě považovali za dalšího pokrytce, kterých je dneska v médiích všeho druhu víc než dost. A také by mi ani v té knížce nevěřili ani slovo. Nic není jednoduché a černobílé, a to ani z jedné, ani z druhé strany – a nemělo by být ani od hospodského stolu, ani – na druhé straně – ze stránek třeba Romano hangos.
3. S tím souvisí i použití jazyka – v textu jsou ukázky nejen romaňi, ale i dalších jazyků, považoval jsem to za velké obohacení textu. Je mi líto, že jsem tyto (velmi krásné) jazyky nemohl použít ve větším rozsahu, ale jde o text napsaný v češtině a pro českého čtenáře a širší použití cizí řeči (s nutnými překlady) by přeci jen text brzdilo – proto pouze úryvky z písniček, pořekadla atd. Mám doma půl regálu cikánských desek a zpěvníků, ale víc jsem si citovat netroufal. I když romaňi je krásná, zpěvná řeč – a je mi velice líto, že už ji dneska člověk neslyší, dokonce ani od našich sousedů v baráku.
4. V době, kdy jsem tu knížku psal, jsem při psaní velmi váhal, protože jsem nevěděl, jestli moje zkušenost se shoduje se zkušeností obecnou. Dneska, čtyři měsíce po vydání a bohatší o stovky názorů lidí všech možných věkových a sociálních skupin u nás i na Slovensku, musím říci, že jsem dosud naprosto žádné odmítavé stanovisko nezaznamenal. Žádné. Přesně naopak – některé zkušenosti byly ještě syrovější a bolestnější.
Můžu Vám, snad s hrdostí, oznámit, že alespoň pro lidi v mém okolí, kterých si velice vážím – vzdělané a přemýšlivé – měla ta knížka ohromný význam pro změnu a posun v jejich vnímání a pochopení Cikánů – Romů – samozřejmě v jejich prospěch, včetně pochopení jejich jiné (neříkám lepší nebo horší, ale přeci jen jiné) mentality, s odlišným vnímáním času, pravdy, příčin a následků atd. To, jak je my, gadžové, budeme vnímat dál, na jediné nepatrné knížce nezáleží.

Odpověď Jany Kabeláčové

Vážený pane Šmausi,
velice se vážím Vaší odpovědi – jsem přesvědčená, že vždy je dobré mít zpětnou vazbu, ať už od čtenářů, či od samotného autora.
Pečlivě jsem zvážila argumenty, které uvádíte ve své odpovědi, a proto odpovídám až teď. Uvědomuji si, že z mé recenze nebyl zcela zřejmý důvod mého kritického postoje – mám na mysli svou pozici coby člověka (bez zdůrazňování etnické příslušnosti) k problematice, z níž jste ve své knize čerpal. Proto Vám ho chci přiblížit nyní.
Debaty o fikci jsou dle mého názoru nikdy nekončící záležitostí. Jsem si vědoma toho, že beletrie není žádnou sociologickou studií – při čtení Vaší knihy jsem to měla na paměti. Zároveň jsem se však nemohla ubránit jistým výtkám pramenícím ze zkušeností s romskými přáteli a kolegy, i ze znalosti daného tématu, v němž se dennodenně pohybuji již několik let, a to nejen profesionálně.
Prosím, neurazte se, ale Váš pohled na Vámi vybrané téma považuji za příliš romantizující – zobrazuje jen část reality. Tuto realitu – celek jsem měla možnost poznat sama – ne na vlastní kůži, ale prostřednictvím svých přátel, kolegů a jejich rodinných příslušníků či kamarádů. Některé situace jsem dokonce prožila společně s nimi, a i proto vím, že Vámi vybraný výsek reality zobrazuje převážně negativní stránku problematiky, která má mnoho dalších stránek a tváří. Romové nejsou jenom outsideři na okraji společnosti, avšak Váš romantizující pohled je odsouvá právě tímto směrem. V takovém patosu spatřuji velké nebezpečí. Netvrdím, že to byl Váš záměr.
Jak už jsem uvedla, má zkušenost je odlišná – Romové nejsou ve své podstatě společensky patologičtí lidé na okraji společnosti, jak by si někteří z méně liberálně smýšlejících čtenářů mohli po přečtení Vaší knihy myslet. Naopak! Navzdory tomu, že jim život nezaslouženě hází pod nohy více klacků než Neromům, mnozí žijí plnohodnotným životem, ať už se jedná o romské intelektuály, politiky, umělce či obyčejné lidi, kteří žijí obyčejnými životy jako převážná většina ostatních lidí.
Neříkám, ani si neodvažuji tvrdit, že toto je jediný efekt Vaší knihy. Prosím, zkuste se ale zamyslet nad jednou věcí, která se vlastně stala hnacím motorem mé recenze. Jeli Vaše kniha pro čtenáře bez zkušenosti a s jistými předsudky jediným zdrojem informací, kromě zpráv z médií, o Romech a romipen, a ztotožníli se s ní, může se stát velice nebezpečným nástrojem a prostředkem upevnění společností běžně přijímaných stereotypních názorů a mýtů mířených proti Romům.