Národní stranu a její svéráznou formu ultrapravicové politiky jste asi většinou zaregistrovali, ale ruku na srdce, kdo ze čtenářů o této pidistraně slyšel před její nesmyslnou akcí v Letech u Písku? V minulém čísle jsem psal o vývoji skupiny, která si říkala „Národní síly“ a od ledna 2005 se tvářila jako jednolitý celek. Jak už to ale v historii (nejen) naší ultrapravice bývá, žádné spojení netrvá věčně – inu jedni fašisté s dalšími moc dlouho nevydrží.

Poté, co v květnu a červnu z nerozborné koalice odešla Dělnická strana a Národní sjednocení, nebylo o těchto dvou formacích příliš slyšet. To se však změnilo loni v prosinci, kdy vzniklo nové politické hnutí, které se názvem inspirovalo u současné polské vládnoucí strany – Právo a Spravedlnost. Tato zastřešující platforma v sobě obsahuje nejen dvě zmíněné strany, ale i další skupinky s nicneříkajícími názvy: Demokratická strana sociální spravedlnosti, Agrární strana, Lipový kříž – Společnost pro kulturní identitu, Akce Národní Obnovy, Hnutí rodina a naděje a Institut sv. Josefa.
Jednotlivé bizarní skupinky ani nestojí za to, abych se o nich více rozepisoval. Chtěl jsem pouze zmínit názvy těchto skupinek (či v některých případech jednotlivců?!), aby bylo jasno, kdo stojí na které straně barikády. Podle názvů bychom asi neřadili například Agrární stranu, či Demokratickou stranu sociální spravedlnosti k ultrapravici, ale ani důmyslné maskování nemůže zakrýt jejich pravou podstatu.
A jaká je ta podstata? Pojďme se na Právo a Spravedlnost (PaS) podívat pod drobnohledem. Podle svých slov chtějí vymahatelnost práva a nekompromisní postup vůči kriminalitě. Pod těmito frázemi se skrývá snaha silou potlačit jakoukoli opozici, národností či etnické menšiny, které budou tomuto hnutí nepohodlné. Racionální a adresné nakládání se státními prostředky s cílem vytvoření sociálně spravedlivé společnosti. Jistě šlechetná myšlenka pánové a dámy z PaS, ale ve vašem podání znamená pouze pro někoho. Podpora tradičních mravních hodnot vycházejících z křesťanské civilizace. V překladu – radikální omezení svobod, prosazování tmářské středověké ideologie, trestání homosexuality, zákaz potratů, pokrytectví a nenávist vůči všemu a všem co se nějakým způsobem odlišují. Podpora české jazykové a kulturní svébytnosti a zavedení jazykového zákona, což znamená izolaci naší země a vyhrocenou xenofobii, která v dnešním světě nemá místo. Radikální omezení imigrace – to snad ani komentář nepotřebuje. Eliminace ideologií ohrožujících stabilitu státu. Tak v této větě je vyjádřena celá myšlenková velikost PaSu, ale i ostatních fašistů: Kdo se nám nelíbí, toho zlikvidujeme. Bravo! Na to jste, vážení, přišli sami, nebo jste se radili s Pinochettem, kterého tak obdivujete?
PaS tvoří kandidátky pro všech 14 krajů. Nemá cenu rozebírat všechny, proto se zmíním pouze o svém domovském, tedy Jihomoravském kraji. Právě zde se lídrem kandidátky stal PhDr. Radomír Malý. Tento senilní fašista a náboženský fanatik bydlící v Brně dodává PaSu punc serióznosti (na který sází i národní strana se svým lídrem Skácelem).
Jak už jsem zmiňoval v minulém čísle, nebezpečí nehrozí jen od přímočarých fašistů, jakými jsou Národní strana a Právo a Spravedlnost. Zamrazilo mne, když jsem sledoval tiskovku prezidentů Klause a Kaczyńského, kteří si velice notovali ve svých pravičáckých názorech. Nacionalismus, odpor proti imigrantům, levici, multikulturalismu, nenávist vůči homosexuálům, skrytý rasismus, zaprděný lokalpatriotismus atd. Blíží se volby a pravicové strany se budou prát o xenofobní a rasistické voliče. Jak KDUČSL, tak ODS se v určitých programových tezích soustředí na podobnou voličskou skupinu jako PaS a troufám si odhadnout, že pokud by měla PaS stejný prostor v médiích, bezpochyby by si našla stabilní voličskou základnu.
Jak se k tomu stavět? Vladimír Horváth sepsal své stanovisko, které vyšlo v minulém čísle. Má sice pravdu, že slova předsedkyně NS jsou zarážející (že se tak děje před volbami právě zarážející vůbec není, ale je to logické) a chce požádat ministra Bublana, aby podnikl kroky ke zrušení této strany. Na to bych mu opáčil, že ministr vnitra má přísně vymezené pravomoci v otázce rušení politických subjektů a konkrétně NS si dává velice pozor, aby nevybočila z mantinelů, které jí dává současná legislativa. O zákonech si můžeme myslet co chceme, ale v současnosti jsou nastaveny tak, že fašistické strany jsou považovány za legitimní součást našeho politického systému. Řešení tohoto problému (ano už pouhá existence těchto stran je problém) je pouze na nás – antifašistech. Vladimír Horváth nás žádá, abychom si zachovali chladnou hlavu, že po letošních volbách se „vše vyjasní“. Ano, vyjasní se maximálně to, že fašisté se nedostanou do parlamentu a získají kolem jednoho procenta hlasů, ale stále tu budou existovat. Vladimír Horváth hlásá zdrženlivost a klid... Ano, v historii bylo mnoho aktivistů, kteří vyzývali ke klidu, když nastupoval Hitler nebo Mussolini pomalu k moci. Také zaznívaly hlasy o „vyřešení“ situace po volbách. A najednou NSDAP ty volby vyhrála! Pasivita není řešení. Fašismu se musíme aktivně postavit, stejně jako to udělali naši předkové ve druhé světové válce a je paradoxem, že staří antifašisté jsou oceňováni společností za své nezpochybnitelné zásluhy a mladí antifašisté, kteří se snaží dnes porazit fašistickou hydru na ulicích, jsou kriminalizováni a mnozí z nich sedí ve vězení.
Fašismus se nedá porazit v diskusích ani ve volbách. Musíme proti němu bojovat na ulicích a hlavně v myslích lidí v našem okolí. Bořit rasistické předsudky, bořit vypjatý nacionalismus a nahrazovat je tolerancí a pochopením. Zdrženlivost a vyčkávání není na místě – pokud nebudeme jednat my, boudou jednat oni... A pak už bude pozdě na cokoli.

Otto Wolf
student politologie